Začalo to lahví vína po večeři, najednou z toho byly dvě, tři… Neuvědomili jsme si, že se řítíme do problému. Pak nám osud nastavil zrcadlo.
Když jsme měli malé děti, s manželem jsme moc nepili. Jenže jak čas šel, dcera i syn dospěli, vylétli z hnízda, pořídili si vlastní rodiny.
Možná jsme se tak trochu nudili, nevím, ale najednou nám každý večer stála na stole u televize lahvinka vína, pak to byly dvě a později i tři. Najednou jsme se bez toho neobešli. Dny byly stejné jeden jako druhý, a my se vždy těšili na naše večerní vínečko.
Vnoučata jsme moc nehlídali, takže ani zde jsme neměli motivaci, abychom se omezovali. Dcera i syn bydleli daleko a byli jsme rádi, když se každý z nich ukázal u nás jednou za čtvrt roku.
Nehoda
Ještě horší to začalo být, když jsme šli do důchodu. Přibrali jsme oba zhruba dvacet kilo, a nemohli najít v sobě sílu přestat pít. A pak se to stalo! Syn se snachou měli ošklivou nehodu.
Jejich malou dcerku Elišku tehdy naštěstí hlídala druhá babička, která bydlela ve stejném městě jako oni. Jenže ta měla zrovna jít do nemocnice na operaci. Najednou nebyl nikdo jiný, kdo by mohl Elišku, které bylo pět let, hlídat.
Přijeli jsme si pro ni s manželem. Do školky u nás ji nepřijali, bylo plno, my byli důchodci a mohli se o ni starat dvacet čtyři hodin denně. Holčička byla bystrá, milá a chytrá. Bylo jí všude plno.
Hned první den, když večer konečně usnula, tak jsme si s manželem otevřeli lahev. Vypili jsme dvě, a na gauči tvrdě usnuli. Eliška vyskočila ráno z postele v šest. Stěží jsem se přinutila k tomu, abych vstala taky. Prolezla zatím nejen dům, ale i kůlnu na dvoře a vypustila slepice.
Muselo se to stát
Kdyby pustila i kozla, kterého se bál i pošťák, skočila by špatně. Ještě ten den jsem se zapřísáhla, že s pitím musím přestat. Manžel prohlásil, že to zvládne se mnou. Prvních čtrnáct dní jsme prožívali muka.
Až v tu chvíli jsme pochopili naplno, jak moc jsme závislí. Nakonec jsme to zvládli, Eliška u nás byla čtyři měsíce, než se její rodiče dali zdravotně dohromady, a my během té doby skoncovali s pitím definitivně.
Jarka (71), Šumperk
Jarko, vaše vyprávění mě opravdu dojalo. Zažili jste během krátké doby tolik změn! Jsem ráda, že vám malá Eliška dala sílu skoncovat s pitím.
Jarko, váš příběh mě skutečně inspiroval. Ukazuje, jak může neočekávaná situace přinést do života důležité změny. Moc vám přeji, abyste dál žili zdravě a spokojeně.
Jarko, to je úžasný příběh! Je skvělé, že jste našli v sobě sílu změnit svůj životní styl. Myslím, že Eliška vám přinesla novou energii a motivaci pokračovat v pozitivních změnách.