Jméno na náhrobní desce i datum úmrtí nakonec odpovídaly pravdě.  

Sny jsem vždycky brala jako něco, co nemá moc společného se skutečným životem. Většinou se mi zdály různé nesmysly. Nevěřila jsem, že by to, co se nám zdá, mohlo něco znamenat. Od chvíle, kdy jsem přišla o svoji kamarádku Alici, jsem ale změnila názor.

Marně jsem ji uklidňovala

Alice také patřila k lidem, kteří stojí spíše nohama na zemi. Tím víc mě překvapilo, když mi jednoho dne řekla, co divného se jí zdálo. Procházela se prý po hřbitově, kde jsou pohřbeni její rodiče. Všimla si, že na náhrobní desce přibylo jedno jméno.

Když se podívala blíže, zůstala v šoku. To jméno bylo její! Zaregistrovala i datum úmrtí. Bylo v blízké budoucnosti. Ze snu se probudila celá v šoku a zpocená. Uklidňovala jsem jí, že občas se hrozné věci prostě zdají každému.

Alice by na to asi postupně zapomněla a já také, jenže všechno ještě pokračovalo. Úplně stejný sen se kamarádce zdál ještě třikrát po sobě. Vždycky se jednalo o totožný obraz: rodinný hrob se jménem Alice a stejným datem úmrtí.

Přikládala jsem to faktu, že kamarádka na ten sen stále myslela a proto se jí vracel.

Šokující informace

Oním konkrétním datem byl 5. listopad. Čím více se tento den přibližoval, tím byla Alice vystrašenější. Denně mi volala a já jí ujišťovala, ať je klidná, že se určitě nic nestane. Čekala jsem, že mi zavolá i onoho 5. listopadu ráno. Nestalo se tak.

Byla jsem celkem pracovně vytížená, takže jsem v průběhu dne na Alici úplně zapomněla. O to větším šokem pak bylo, když mi zavolala naše společná známá a s pláčem mi sdělila, že Alice je po smrti. Chtěla jsem znát podrobnosti.

Dozvěděla jsem se, že jí srazil autem opilý řidič na přechodu pro chodce. Hluboce mě to zasáhlo a musela jsem si několik dnů vzít dovolenou, abych se vzpamatovala.

Každý týden teď chodím na hřbitov a chvíli postojím u hrobu, kam opravdu přibylo jméno kamarádky přesně podle jejího snu. A pokaždé mě u toho běhá mráz po zádech.

Romana L. (48), Přerov