Místo, které si naše čtenářka v mládí oblíbila, se pro ni od jednoho dne stalo hrůzným peklem!

Na chalupu jsem s rodiči jezdila v dětství ráda. Společně s mladší sestrou jsme si jako městské děti užívaly přírodu: lesy a koupání v nedalekém rybníku. Později, v době středoškolského studia, jsem se tam několikrát vydala i sama.

Nebylo to z Prahy daleko, autobus tam jezdil často a já jsem měla klid na učení. A právě tehdy se mi začaly dít na chalupě divné věci!

Tichý hlas šeptal moje jméno

Patřila jsem zamlada k dívkám, které mají pro strach uděláno. Sama na chalupě jsem se tedy rozhodně nebála; navíc hned vedle bydleli lidé, co tu žili celoročně. A obecně byla vlastně bezpečnější doba. Přesto jsem se jednoho sobotního večera pořádně vyděsila.

Byla jsem začtená do jedné učebnice, když se mi najednou zdálo, jako by někdo tiše vyslovil moje křestní jméno. Zpozorněla jsem. Pak jsem to zaslechla zřetelněji. Už jsem měla jistotu, že nejde jen o nějaké fantazírování. Ten hlas byl ženský a docela mladý.

Zeptala jsem se nahlas, kdo tu je, ale žádnou odpověď jsem nedostala. Prohledala jsem celou chalupu, prošla se několikrát kolem ní. Hlas jsem zaslechla ještě asi dvakrát, pak už ne. Vrátila jsem se do velkého pokoje v přízemí. Na učení jsem už neměla pomyšlení.

Trochu mi pracovaly nervy, proto jsem sebou hodně trhla, když se ozvala velká rána. Hluk přicházel z kuchyně. Opatrně jsem tam přešla a zjistila, že bez jakéhokoliv důvodu spadla jedna z polic. A druhá se poroučela k zemi přímo před mýma očima!

Z vody se stala krev!

O tom, že na chalupě nejspíš začalo strašit, jsem raději s nikým nemluvila. Měla jsem pro to víc důvodů. Jednak jsem si myslela, že by mi nikdo nevěřil – a pokud snad ano, tak by mi možná zakázali tam jezdit.

A já jsem o svůj klidný ráj přijít nechtěla, i když jsem tam teď začala jezdit s obavami. Při dalších dvou samostatných návštěvách se nic nestalo. Tím horší byl zážitek, který přišel asi za měsíc po tom prvním. Dostala jsem za úkol na chalupě uklidit.

Pustila jsem se do práce hned po příjezdu. Měla jsem v sobě asi moc energie, protože jsem nechtěně převrhla kbelík s vodou. Vzápětí jsem vyděšeně koukala na to, jak se po podlaze místo vody rozlévá krev! S výkřikem jsem vyběhla z chalupy.

Dlouho jsem se tam nechtěla vrátit. Pak jsem se přece jen odvážila. Podlaha byla dál mokrá. Už to ovšem nebyla krev, ale normální voda. Podobné události se pak opakovaly ještě několikrát, až jsem na chalupu raději přestala jezdit sama. Pokud jsem tam byla se sestrou nebo s rodiči, nikdy se nic podobného nestalo.

Tajemství, které jsem léta nevěděla

Tohle vše se odehrálo před více než třiceti lety. Po listopadu 1989 rodiče chalupu prodali a já se tam už nikdy nepodívala. Na děsivé příhody jsem postupně zapomněla. Nechala jsem si je pro sebe.

Až loni, po smrti otce, jsem se bavila s matkou a ta mi prozradila jedno rodinné tajemství. Otec měl sestru, která zemřela ještě před mým narozením. Zbláznila se z nešťastné lásky a v lese nedaleko chalupy si podřezala žíly.

Nikdy se o tom přede mnou a před sestrou nesmělo mluvit. Na oplátku jsem já matce vyprávěla o tajemných událostech, které jsem na chalupě v mládí prožila.

Matka mi vyčítala, že jsem jí to měla říct, ale pak jsme se shodly, že by otec býval těžce nesl, kdyby se o tom dozvěděl.

Ačkoliv na duchy tak úplně nevěřím, jsem přesvědčená, že duše nešťastné tety se dlouhá léta toulala kolem chalupy a snažila se oslovit někoho z rodiny. Kdo ví, jak by to bývalo dopadlo, kdybych tam dál jezdila! A možná, že tam děsí lidi dodnes!

Jana B., (48), Praha