Hrála jsem komedii, abych na sebe upoutala pozornost a vzbudila lítost. A hlavně se vyhnula práci. V kolegyni Jindřišce jsem našla dokonalou oběť.
Už jako dítě jsem dokázala pěkně simulovat, abych se vyhnula svým povinnostem. Měla jsem na to talent. Pochopila jsem, že jen tak se mi dostane zasloužené pozornosti rodičů.
Posléze jsem se naučila manipulovat s city svých učitelů a poté i nadřízených v zaměstnání.
Rychle jsem pochopila, že si tak svůj život ulehčím. Uměla jsem dokonale zahrát záchvaty kašle i bolesti břicha. Slzy se mi kutálely po obličeji, jaké bolesti jsem měla, že ze mě byli všichni opravdu nešťastní. Vždycky mi uvěřili.
Musím najít oběť
Když jsem nastoupila do zaměstnání, najednou na mě dolehly různé povinnosti, termíny a uzávěrky. Musela jsem vykazovat výsledky a být osm hodin v kanceláři. Potřebovala jsem si nutně najít oběť, která by většinu práce za mě udělala. A pokud možno ráda.
Většina ze spolupracovníků se do mého plánu nehodila, někteří si dokonce hráli na úderníky. Ani šéf nezabíral na mé stavy migrén a nevolností. Pak ale přišla do naší firmy Jindřiška. Máma samoživitelka, která měla tři děti a moc to místo potřebovala.
Okamžitě jsem pochopila, že ona je ta slabina, kterou potřebuji. Hned jsem se s ní skamarádila. Pozvala jsem ji na kávičku po práci a vyslechla si všechna její trápení − dramatický rozvod s manželem, který ji využil už jako osmnáctiletou, a pak si našel jinou.
Chudinka. Dvakrát jsem jí pohlídala ty její děti, abych prokázala dobrou vůli, když si chtěla vyrazit po deseti letech do divadla a následně na třídní sraz. A to stačilo, aby přišla moje chvíle. Aby se mi Jindřiška odvděčila za moji laskavost a přátelství.
Ráda mi pomůže
Ten den jsem přišla do práce s dramatickým výrazem ve tváři, jak je mi strašně zle, a nebude to lepší, jestli by za mě neudělala závěrku v účetnictví.
Pak mi několikrát zahladila stopy pozdního příchodu do práce a nakonec jsem jí předala své píchačky, aby mi píchla ráno příchod a odpoledne odchod. Tak si chodím už několik let do práce, jak chci. A když nestíhám uzávěrku, Jindřiška vždycky pomůže. A ráda!
Marie (59), Praha
Nevim, nechce se mi věřit, že by někdo mohl bejt takhle sprostej k kolegyni. Hroznej příběh, úplně mě mrzí, že jsou mezi náma lidi, co se chovaj takhle. U nás v práci by se tohle určo nestalo.