Moje dětství nebylo právě šťastné, a tak si dodnes nesu následky. I tak jsem se ale nedokázala obrátit zády k nevlastní matce.
Narodila jsem se jako nejstarší a po mně si rodiče pořídili ještě dva kluky. Pak se ale rodiče rozvedli, a zatímco táta se celý život soustředil jen sám na sebe, mamka byla diktátorka, která nás sice velmi milovala, ale vše muselo být podle ní.
Se vším měla problém
Bohužel tyto vlastnosti si oba zachovali i později, kdy už jsme byli s bratry dospělí. Jedno se jim ale musí nechat, a to fakt, že si po rozvodu našli oba naprosto ideální partnery.
Mamky druhý manžel Vlasta byl rád, že má klid a všechno za něj naorganizuje máma. Jako děti jsme ho měli s bratry velmi rádi, protože na nás nikdy nezvýšil hlas. Máma měla se vším vždycky problém a často nás ani nenechala domluvit.
I z toho mám dodnes tendence mluvit rychle a zakoktávat se. Tatínek si zase našel pohodlnou manželku, která nejraději vysedávala u kriminálek a nechávala ho žít si vlastním životem a jezdit s kamarády na lov, protože byl vášnivý myslivec.
Společně si ještě pořídili jednoho syna, tak se k nám přidal ještě jeden bráška. Vztahy s ním jsme měli celkem v pohodě, ale spíš jsme si každý žili svým životem a nijak se nenavštěvovali.
Těsně před mojí padesátkou se ale naše životy otočily vzhůru nohama. Tatínek náhle zemřel, a jeho manželka tak zůstala v jejich starém velkém domě sama.
Nikdy nedávala své city najevo
Patřím k lidem, kterým nejsou ostatní lhostejní. Nějak věřím, že když člověk koná dobro, bude mu také přáno. A proto, i když jsem nemusela, jezdila jsem ji sem tam navštívit a popovídat si s ní, aby se necítila tak sama.
Bylo znát, že jí táta hodně chybí, ale snažila se nedávat to tolik najevo. Hlavně nikdy neuměla moc projevovat city a připadalo mi, že jediné, koho měla kromě táty ráda, byla vnoučata od jejího syna.
Ten se ale přestěhoval na druhý konec republiky, a tak je téměř nevídala. Bohužel, to nejhorší ji teprve čekalo, když vážně onemocněla.
Neměla jsem srdce na to sledovat, jak umírá sama. Vlastní syn se na ni vykašlal a já byla jediná, kdo měl o ni alespoň trochu zájem.
Nakonec se mi omluvila
Bylo vidět, že se změnila a neustále mi děkovala za to, že se o ni starám. Že ona pro nás nikdy nebyla tak dobrou nevlastní matkou, jakou být mohla. Upřímně, necítila jsem nějak přehnaný smutek, když zemřela, ale bylo mi to samozřejmě líto.
Pak ale přišel obrovský šok, když mě kontaktoval právník, který vyřizoval dědictví. Jelikož jsem myslela, že měli s tátou pouze ten dům a možná našetřený nějaký ten peníz, což dají synovi, ani jsem nečekala, že bych měla něco řešit. Ale to jsem se spletla.
Nevlastní matka, o kterou jsem se během jejích posledních dnů starala, mi odkázala nejen dům, ale také dva byty, o kterých jsem ani nevěděla, a také bezmála milion korun.
Navíc mi nechala dopis, ve kterém mi za vše poděkovala. Nevím, zda něco odkázala také bratrovi, nicméně od té doby se mi už nikdy neozval.
Petra F., 53 let, Valašské Meziříčí
