Stalo se to sice už před dvaceti lety, ale pořád je to pro mě krásná příhoda.

Se svojí dcerou Natašou jsem měla vždy velmi otevřený vztah. Věděla, že mi může říct skoro cokoliv. Já jsem nad ní držela ochrannou ruku i tehdy, kdy měla nějaký průšvih, třeba ve škole. Těch naštěstí tolik nebylo.

Potom, kolem jejích sedmnácti let, přišlo období, kdy se mi přestala svěřovat. Viděla jsem na ní, že je zamilovaná. Nechtěla jsem vyzvídat. Pak se stalo něco, co mě zaskočilo.

Ráno byla překvapená

Měli jsme to doma zařízené tak, že Nataša vždy hlásila, kam jde a kdy se vrátí. Jednoho pátečního večera ale nepřišla z návštěvy u kamarádky. Když jsem se začínala bát, zavolala mi, že se o ni nemám bát, ale noc že stráví jinde.

Chtěla jsem jí za ten útěk vynadat, že ještě není plnoletá a nemůže si tedy dělat, co chce. Robert, můj manžel byl zrovna pracovně v zahraničí, takže do situace nemohl zasáhnout. Pak jsem si ale vzpomněla na své mládí.

A druhý den, v sobotu ráno, když se Nataša vrátila domů, ji čekalo překvapení. Nedostala totiž žádné očekávané kázáníčko. Přiznala, že už delší čas chodí s jedním klukem, o rok starším, než je ona.

A tu předešlou noc se naskytla příležitost, aby byli spolu u nich v bytě, protože jeho rodiče odjeli na víkend pryč. Nevyčítala jsem dceři, že mám za sebou skoro probdělou noc – opravdu jsem o ni měla starost. Místo toho jsem jí začala vyprávět jeden příběh. Byl to příběh o tom, jak jsem se seznámila s jejím otcem.

Byt nám půjčil kamarád

Něco o tom seznámení Nataša věděla. Už vícekrát jsem jí líčila scénu z taneční zábavy, kdy mě Robert oslovil a vyzval k tanci. Dokonce jsem dceři ukazovala ten sál. Tenkrát jsme se do sebe opravdu zamilovali na první pohled.

Bylo to tak silné, že jsme se nedokázali jeden od druhého odtrhnout. Představu, že bychom se tu noc měli rozloučit, jsme nehodlali přijmout, bez ohledu na následky. Robert měl dobrého kamaráda, který byl na víkend doma bez rodičů a měl volný byt.

Ten kamarád se shodou okolností nacházel také na onom plese. Onen kamarád si zařídil spaní jinde a nám byt půjčil. A naše vzájemné opojené pokračovalo, až do rána. Druhý den z toho byl samozřejmě doma oheň na střeše.

Bylo mi sice tehdy už osmnáct, ale rodiče mě hlídali mnohem víc. Já jsem ale cítila sílu, kterou mi dala ta nádherná noc a klidně bych se postavila celému světu.

Byli jsme si souzeni

Toužila jsem jenom po jediném: co nejdřív zase Roberta vidět. A setkali jsme se hned další den a pak ještě několikrát. Jenže potom došlo k první milenecké hádce a já jsem se s Robertem rozešla.

Dcera pozorně poslouchala, a když jsem dospěla k téhle scéně, začala se divit. Ptala se, co nás tedy dalo zpátky dohromady. Potom jí to došlo. Zeptala se, jestli to byla ona sama a já jsem přikývla. Ta neuvěřitelně krásná noc na zapřenou měla své následky.

Hned, jak jsem zjistila, že jsem v jiném stavu, šla jsem za Robertem a řekla mu to dříve než rodičům. Čekala jsem, že se bude zlobit, ale on se jen usmál a prohlásil, že jsme si tedy asi doopravdy souzeni. Dva měsíce nato jsme se vzali.

A souzeni jsme si asi opravdu byli, když jsme spolu dodnes. Když jsem to Nataše dovyprávěla, viděla jsem, že má v očích slzy. Dodala jsem, že chápu, jak se cítí po včerejší noci a že se na ni nezlobím.

Odpověděla, že vdávat se zatím nechce a že snad ví, co dělá. S oním přítelem se později sice rozešla, ale našla si nakonec hodného manžela a dnes jsem šťastnou babičkou. Jen by mě zajímalo, jestli třeba vnučku nepotká jednou něco podobného.

Helena N. (56), Brno