Se svojí dcerou jsem měla skvělý vztah, než jsem se od ní dočkala zrady.

To, co se stalo mezi mnou a Jitkou, mojí dcerou, asi nedokážu nikdy odpustit. Došlo k tomu už před deseti lety, ale pocit křivdy v sobě nosím dodnes.

Starosti byly zbytečné

Po rozvodu s manželem, který byl slabošský a současně násilnický, se mi ulevilo a nějaký čas jsem nového partnera nehledala. Potom jsem si našla přítele, o pět let mladšího. Jmenoval se Zdeněk. Začali jsme se scházet a nejprve jsem to před svojí dcerou tajila. Jednoho dne jsem se ale rozhodla, že Jitce Zdeňka představím.

Jitka v té době studovala vysokou školu. Bylo to dost náročné, trávila nad učením spoustu času a nezbýval jí čas ani na kamarádky, natož na nějakého kluka. Měla jsem později v plánu i to, že by s námi Zdeněk bydlel a já bych měla znovu pocit úplné rodiny.

Trochu jsem se obávala, jak Jitka mého přítele přijme, ale starosti se ukázaly jako zbytečné. Témata na rozhovor nemuseli dlouho hledat, oba dva hodně zajímal  sport. Povídali si o něm tak zaujatě, až jsem se cítila trochu navíc. Netušila jsem, že jsem si právě pod sebou podřezala větev.

Přiznala mi všechno!

Dál jsem se scházela se Zdeňkem a on k nám chodil na návštěvy. Jednoho dne jsem ale zjistila, že se s dcerou sešel i za mými zády. Byli spolu na sportovním utkání, ale zatajili mi to. Trochu jsem se zlobila.

Žárlit jsem začala až později, kdy mi z chování obou bylo čím dál jasnější, že spolu něco mají.

Cítila jsem se jako v pasti. Rozhodovala jsem se, koho z nich se na to zeptám. Nakonec jsem udeřila na Jitku. Ta dlouho nezapírala. Vyšlo najevo, že spolu už mají milenecký vztah, jen Zdeněk stále odkládá chvíli, kdy mi to řekne. Okamžitě jsem se s přítelem rozešla.

Současně jsem ale ztratila i dceru, se kterou jsem se kvůli tomu šíleně pohádala. Odešla za Zdeňkem a já zůstala sama. Nemyslím, že bych si ještě někoho našla, už mužů nevěřím. Dcera je s mým bývalým přítelem dodnes, ale nekomunikujeme spolu.

Dagmar M. (60), Opava