Můj život se scvrkl do každodenních starostí a občasných známostí, ze kterých nic vážného nekoukalo. Nikdy by mě nenapadlo, že tím pravým bude až přítel mé dcery.
O co více mě míjely osudové vztahy s muži, o to větší kamarádky jsme byly s dcerou Martinou.
Jezdily jsme spolu na dovolené, na výlety, chodily jsme nakupovat, občas jsme zašly i do kina nebo do divadla a často jsme taky poseděly u skleničky vína a navzájem si říkaly svá tajemství. Jenže pak se moje holčička zamilovala.
Mohla jsem na něm oči nechat
Když mi jednoho dne oznámila, že mi svého Standu přivede ukázat, měla jsem trochu obavy. Zejména proto, že byl o dvanáct let starší, než moje dcera. Ale co, říkala jsem si. Vždyť si ho ještě nebere, a pokud se opravdu milují, tak věk není důležitý.
Musela jsem uznat, že má moje dcera dobrý vkus – při pohledu na jejího milého mi spadla brada. Byl to nádherný muž s dokonalým tělem a odzbrojujícím úsměvem. A ty oči!
Když jsme byly zase s dcerou samy, přiznala jsem, že si vybrala opravdu dobře a vůbec nevadí, že je o tolik let starší. Přála jsem jim to.
Naše pohledy se setkávaly
Občas jsem měla dojem, že jsou naše sympatie vzájemné. Cítila jsem ty jiskry mezi našimi pohledy. Jenže co s tím? Vždyť to byl přítel mojí dcery! Standa mi to neulehčoval.
Mou přítomnost vyhledával a dokonce dceři řekl, že jsem ta nejúžasnější žena, jakou kdy potkal. Martina mi to hned přetlumočila. Byla ráda, že jsme si padli do oka. Já se ale trápila. Dnes jsem zpětně na sebe pyšná, že jsem to všechno ustála ve slušných mezích.
Našla si nového přítele
Když jednoho dne přijela dcera bez přítele, byla jsem smutná. „Co Standa?“ nevydržela jsem a zeptala se. „Rozešli jsme se,“ odpověděla mi Martina obratem. „Miluji jiného.
Ale rozešli jsme se jako kamarádi.“ A tak, jak byla zvyklá, mi začala líčit svůj nový objev. Já si ale z toho vyprávění moc nepamatovala. V hlavě mi bušilo jedno jediné – Standu už nikdy neuvidím…
Překvapení ve dveřích
Brzy nastala chvíle, kdy mi chtěla Martina svého nového přítele Tomáše představit. „A mami, přivedeme sebou na oběd i našeho společného kamaráda, nevadí?“ prosila Martina a tvářila se přitom lišácky. Nic moc namítat jsem nemohla, tak jsem přikývla.
V neděli jsem byla celá nervózní. Jaké ale bylo moje překvapení, když ve dveřích vedle dcery a jejího nového přítele stál Standa? Bylo to nejúžasnější nedělní odpoledne, které jsem zažila!
Jedna velká rodina
Dnes má dcera už zase jiného miláčka, já ale se Standou už zůstala. Sice je o osm let mladší, ale v tom žádný problém nevidíme. Vzali jsme se a dokonce spolu máme i dítě – dceru Anetku, které jsou už čtyři roky, a tak má Martina i nevlastní sestřičku.
Inu, i takové náhody se mohou v životě stát, že vám vlastní dcera přivede domů ženicha…
Pavla P. (51), Jihlava