Některé sklony se patrně v rodinách dědí. Alespoň u nás to tak bylo.

Rodiče se obvykle snaží své děti vychovávat, aby nedělali stejné chyby, jako kdysi oni. Ne vždy se to ale povede. Vidím to na příkladu naší rodiny. Je mi teprve 55 let a už mám pravnouče. Nikomu ale nemůžu nic vyčítat.

Nezabránila jsem tomu

Bylo mi pouhých šestnáct let, když jsem prožila svoji první lásku. Chtěla jsem toho kluka za každou cenu, ale brzy jsem poznala, jaké to je, když se někdo zklame. Bohužel jsem přišla do jiného stavu.

Tajila jsem to před rodiči a pak už bylo pozdě na to, abych šla na interrupci. Stala jsem se tak svobodnou matkou. Narodila se mi dcerka Zuzanka. Naštěstí jsem zanedlouho našla jiného partnera, hodného a spolehlivého, který si mě vzal i s dítětem.

Školu jsem si dokončila večerně. Věděla jsem, že jsem se svojí naivitou okradla o část mládí. Nechtěla jsem, aby se něco podobného stalo Zuzce, až jednou bude v tom riskantním věku.

To se mi bohužel nepovedlo. Když jí bylo šestnáct let, utekla z domova za jedním starším mužem. Vrátila se a čekala dítě. Co jsem jí na to mohla říct?

Ještě jednou, do třetice

Zuzka ze mě tak udělala velmi mladou babičku, nebylo mi ještě ani třicet čtyři let. Místo kritizování jsem se jí snažila pomáhat, jak jsem mohla. Manžel to sice nesl dost nelibě, ale nakonec se s tím vyrovnal, když se narodila vnučka Deniska.

Už brzy se začalo ukazovat, že geny se prostě předávají z generace na generaci. Denisa měla problémy s kluky už na základní škole. Pokračovalo to i na gymnáziu. Svoji matku nebrala jako autoritu, byly si moc věkově blízké.

Asi tušíte, co se přihodilo. Také Denisa se svým přítelem otěhotněla už v sedmnácti letech. Interrupce nebyla možná, hrozilo, že by už nemohla mít děti.

S přítelem dnes žije, i když se nevzali a mají ještě jednoho potomka. Naštěstí se v obou případech jedná o syny, takže tím by snad mělo být to opakování ukončeno.

Alena L. (56), Písek