Kamarádce se předpověď vyplnila brzy, mně až po mnoha letech.
Jako studentka jsem jednou šla s kamarádkou Irenou na venkovskou pouť. Mimo jiné mě tam zaujala stará romská žena, která nabízela věštění z ruky.
Ani já, ani kamarádka jsme na podobné věci nevěřily, ale z legrace jsme se domluvily, že si budoucnost předpovědět necháme. Irena šla jako první. Dozvěděla se, že ji nejprve čekají velké ztráty, ale potom najde své štěstí a bude mít tři děti.
Mně věštkyně řekla, že můžu počítat s klidným životem, že budu mít příbuzné v Americe a že budu provdaná za milionáře. Samozřejmě, že se mi taková věštba líbila, nebrala jsem ji ovšem vážně.
Manžel se tomu zasmál
Na podobné věci člověk rychle zapomíná, protože je překryjí další životní zážitky. Úspěšně jsem odmaturovala, našla si životního partnera, po nějakém čase chození jsme se vzali a na svět jsem přivedla dvě děti.
S Irenou nás život rozdělil, protože se odstěhovala na Moravu a vlastně jsme o sobě moc nevěděly. Na onu věštbu jsem si vzpomněla při své svatbě. Řekla jsem o ní Luďkovi, svému nastávajícímu.
Ten se jí upřímně zasmál, protože pocházel z dost chudých poměrů – vyrůstal sám s rozvedenou matkou – a o žádných svých příbuzných v Americe rozhodně nevěděl. To bylo na dlouho dobu naposledy, co jsem o věštbě z ruky přemýšlela, samozřejmě jako o hlouposti.
Roky utíkaly. Měla jsem klidný a spokojený život. Po pětadvaceti letech se pak konal sraz bývalých spolužáků ze střední školy. Už jsme předtím měli pár menších srazů, kam vždycky dorazila jen skupinka lidí. Teď jsme se měli konečně setkat všichni.
Irena mě šokovala
Na srazu jsem se nadšeně přivítala s Irenou. Čas nás obě samozřejmě proměnil. Nejprve jsem jí ve stručnosti vylíčila, jak se mám dobře. Dodala jsem, že to tak je i navzdory tomu, že jsem si nevzala milionáře podle té věštby. Vzápětí mě spolužačka ohromila.
Prozradila mi, že jí to všechno vyšlo přesně. Nejprve ty ztráty – její rodiče zemřeli nedlouho po maturitě, krátce po sobě. Otec měl smrtelný úraz a matka se potom zhroutila a spáchala sebevraždu. Irena se později vdala a narodila se jí trojčata.
To já jsem musela kamarádce říct, že u mě se nic z věštby nesplnilo. Utěšovala mě, pochopitelně spíš žertem, že je ještě čas. Protože jsem se ale rozhodně nemínila rozvádět, odvětila jsem jí, že s tím milionářem se to určitě nesplní.
To jsem ale netušila, že si nějakých deset let počkám a slova té staré romské ženy se stanou skutečností i v mém případě!
Stalo se to v jednom roce!
Uplynulo dalších deset let, mně se přehoupla padesátka a užívala jsem si zralý věk a blížící se stáří. Jednoho dne za mnou přišla dcera Martina s tím, že se bude vdávat. Překvapilo mě to, protože byla spíš taková tichá voda a já se bála, že zůstane sama.
Ještě větším šokem ale bylo koho si chce brát. Jmenoval se Charles a byl to Američan. Okamžitě mi v hlavě zablikala kontrolka. Uvědomila jsem si, že budu skutečně mít příbuzné ve Spojených státech. Svatba se konala a byla velkolepá.
Martině jsem řekla o té dávné věštbě. Pobavilo jí to a doporučila mi v žertu, ať se poohlédnu po nějakém tom milionáři. Měsíc po svatbě za mnou přišel manžel a tvářil se velmi vážně. Řekl mi, že si musíme o něčem promluvit.
Hlavou mi, nevím proč, blesklo, že se chce se mnou rozvést. Pravda byla ale jinde: můj muž mi sdělil, že vsadil sportku a vyhrál na náhodný tip několik milionů! Šťastně jsme se objímali a současně jsme se museli smát, jak ta dávná věštba skutečně vyšla.
Každému dnes říkám, že na předpovídání budoucnosti opravdu něco je – jen si občas musí na výsledek člověk pěkně dlouho počkat!
Jiřina S., (57), Tábor