Příběh, který jsem slyšela vyprávět od své tety, budí hrůzu i po tolika letech.

Stalo se to už kdysi na začátku minulého století a pak se ta děsivá příhoda tradovala napříč generacemi. Tak jsem se o ní dozvěděla i já od své tety.

Pohřeb byl dramaticky přerušen

Tenkrát ještě bývaly vesnické pohřby prováděny zásadně do země. Scházela se na nich často většina lidí ze vsi. Během jednoho takového pohřbu se všichni shromáždili kolem čerstvě vykopaného hrobu a sledovali, jak se rakev spouští do země.

Celý obřad byl pojednou přerušen podivnými zvuky, které se začaly ozývat z vedlejšího hrobu. Ten byl starý a zandebaný. Někteří lidé se vyděsili natolik, že ze hřbitova utekli. Zvuky zněly tak, jako by někdo bouchal rukou do dřeva.

Celé to trvalo několik minut, pak nastalo znovu ticho. Mezi lidmi panoval zmatek. Po delší poradě u místního starosty pak bylo nakonec rozhodnuto, že onen vedlejší hrob bude otevřen za přítomnosti správce hřbitova a četníka.

Byl odhalen dávný zločin?

Ten starý hrob, který všechny vyděsil, patřil nějaké neznámé německé rodině, která už ve vsi dávno nežila. K jeho otevření se pochopitelně dostavilo i několik místních zvědavců.

Po delším kopání v hlině se konečně objevila rakev, už dost poškozená a ztrouchnivělá. Po odklopení víka se všem naskytl hrůzostrašný pohled. Nebyla tam jedna kostra, ale dvě! Podle polohy té horní bylo jasné, že druhý člověk byl pohřben zaživa.

Nebyla už šance dozvědět se, jak k tomu došlo, dalo se ale předpokádat, že ten nešťastník nebo ta nešťastnice se do rakve nedostali dobrovolně. Mohlo se jednat o nějaký zločin, případně pomstu.

To hrůzyplné bušení, které slyšeli účastníci pohřbu, mělo tento dávný skutek odhalit. Ještě dlouho se pak o celé příhodě vyprávělo nejen ve vesnici, ale i v širokém okolí.

Někteří lidé se pak báli na hřbitov přijít. Já si na to vždy vzpomenu, když jezdím na místa posledního odpočinku svých blízkých a vždy vnímám, jak mi běhá mráz po zádech.

Jarmila K. (59), Jihlava