Nejsme schopni vidět všechno kolem sebe. Některé jevy odhalí až přístroje.

Na tu dobu, kdy výsledek toho, co jsme vyfotografovali, byl znám až po delší době, už si dnes vzpomínají jen pamětníci. Já dnes už také fotím hlavně mobilním telefonem a hned obrázek vidím.

Klasický starý fotoaparát jsem ale používala dlouho poté, co se objevily ty digitální.

Jeden obrázek mě vystrašil!

Při jednom jarním úklidu jsem našla v šuplíku mezi věcmi starou cívku s nevyvolaným filmem. Byla jsem samozřejmě zvědavá, co se na ní ukrývá. Nevzpomínala jsem si, z jaké by mohla být doby. Ukázala jsem cívku manželovi.

Tvrdil sice, že po takové době už z ní nepůjde nic vyvolat, ale přesto jsme ji dali do fotosběrny. Když jsem si pak hotové snímky vyzvedla, prohlížela jsem si je ještě cestou domů.

Fotky byly trochu vybledlé, ale jinak kvalitní, pocházely z jedné naší zahraniční dovolené před dvaceti lety.

Úsměv z tváře mi ale vymizel, když jsem během prohlížení narazila na obrázek, který mě vyděsil. Byl na něm můj muž, jak stojí na jedné osamělé pláži. Ta pláž ale tak osamělá nebyla, vedle něho se vznášel nějaký příšerný netvor!

Po jedné záhadě přišla další

Marně jsem si snažila vybavit, že by se jednalo o nějaký tehdejší žert. Když jsem ukázala fotografii svému muži, viděla jsem rovněž, jak moc ho to zarazilo. Podívali jsme se samozřejmě i na negativ, ale ta tajemná děsivá bytost tam byla také.

Toho večera jsme dlouho nahlas přemýšleli, kde se na fotce netvor vzal. Na vlastní oči jsme nic takového tenkrát neviděli. Usnuli jsme s tím, že se druhý den obrátíme na někoho, kdo fotografování rozumí. Záhada měla ale další pokračování.

Fotografie se ztratila, prostě jsme ji už nenašli. Ani na negativu už se žádná obluda nevyskytovala. Museli jsme se navzájem ujišťovat o tom, co jsme předchozího dne viděli.

Ptala jsem se potom i své kamarádky, která se zabývá ezoterikou, ale ani ta mi nedokázala podat nějaké vysvětlení…

Helena K. (63), Písek