Dodnes nemám žádné vysvětlení pro to, co se nám stalo o jednom víkendu.

Na tu chatu, kterou si kamarádka půjčila od jedné kolegyně v práci, jsme vyrazily v sobotu ráno ve čtyřech. Já, Adéla, Zdena a Petra jsme za sebou ve svých padesáti letech měly už nejednu dámskou jízdu.

Těšily jsme se, jak si užijeme pohodový víkend bez manželů na klidném místě. Jenže ono klidné bohužel nebylo…

Pohoda byla náhle pryč

Chata, kterou jsme chvíli trochu hledali, se nacházela poměrně dost daleko od dalších obydlí. To nám ale nevadilo, protože kolem byla krásná příroda. Byly jsme čtyři, takže jsme měly pro strach uděláno.

Zejména Zdena byla vždy dost rázná a klidně by si poradila i s případnými lupiči.

Večer jsme si udělaly příjemný večer s lahví koňaku a při svíčkách. Nejprve jsme byly na terase, a když už nám s příchodem tmy začala být trochu zima, uvelebily jsme se vevnitř u stolu. Zdálo se, že naši dobrou náladu jen tak něco nezkazí. V tom se ozvalo rázné zabušení na dveře.

Hrozně jsme se polekaly. Pak Zdena vyšla ven, aby se podívala, kdo nás to vyrušuje. Myslely jsme si, že třeba někdo potřebuje pomoc. Před chatou ale nikdo nebyl – a ani v nejbližším okolí. Pokračovaly jsme tedy v zábavě. Za pár minut se bouchání ozvalo znovu!

Příčinu nikdo neznal

Pro jistotu jsme se nyní šly podívat všechny čtyři. Ani tentokrát ale za dveřmi nikdo stál. Začaly jsme se bát. Tušily jsme, že se tu děje něco nadpřirozeného. V nepravidelných intervalech se pak bušení ozývalo ještě několikrát během večera.

Adéla, která měla největší strach, navrhovala, abychom se vrátily zpátky do Ostravy. My ostatní jsme to odmítly, ale z víkendové pohody najednou nic nebylo. Žádná z nás během noci skoro nespala. Bušení se občas ještě ozvalo, dokonce i s východem slunce.

Když se o tom pak zmínila Petra své kolegyni, které chata patřila, dozvěděla se, že jsme nebyly první, komu se něco takového stalo. Nikdo si ale nikdy nedokázal vysvětlit, odkud se ty strašlivé zvuky berou.

Lucie K. (56), Ostrava