Návštěvě u věštkyně jsem nejprve nepřikládala důležitost.

Nad různými věštbami, horoskopy a výklady budoucnosti jsem se vždy jen dobře bavila. Nebrala jsem je vážně. Připadalo mi to opravdu jako nějaké pohádkové věštění z křišťálové koule.

Loni koncem roku jsem si ale připadala trochu ztracená. Kamarádka to na mě viděla a vzala mě k jedné známé, co se zabývá ezoterikou.

Kamarádka mě tam donutila jít

Nebyla jsem zrovna v dobré životní situaci. Děti už dávno žily svým vlastním životem, v práci to šlo od deseti k pěti. V pětapadesáti letech jsem se musela sama sebe ptát, co dál. Jana mě k té své známé vzala skoro násilím.

Mluvila o ní jako o paní Hedvice, ženě, která vidí víc, než ostatní. Navštívily jsme ji v malém bytě, kde bylo plno sušených bylin a hořely tam podivné vonné svíčky. Hedvika mi chtěla vyložit karty, ale mě napadlo něco jiného.

Požádala jsem ji, jestli by mi mohla číst z ruky, protože to mě vždycky zajímalo. Vzala mou dlań do svých hřejivých rukou, chvíli mlčela a pak mě překvapila větou, že prý mám dvě čáry života.

Co znamená druhá čára

Podivila jsem se, co to má znamenat. Hedvika to hned vysvětlila. Ta první čára, která je kratší, to jsem prý byla já do svých čtyřiceti let. Obnášelo to spoustu úzkosti, starostí a zodpovědnosti. Druhá čára znamená nový začátek a nový život, můj vlastní.

Zarazilo mě to. Opravdu jsem po čtyřicítce začala víc žít sama pro sebe. Děti odrostly, já jsem se rozvedla a začala se učit nové věci. Hedvika hodnotila další ukazovala čáry a řekla mi, že prý mám ruce „ženy, co konečně uvěřila, že může být šťastná“.

Ať jsem se snažila být sebevíc skeptická, uvnitř mě něco rezonovalo. Pomohlo mi to vidět, že můj život není jen pouhé doživání, ale pokračování, druhá kapitola.

Při odchodu mi Hedvika podala bylinkový čaj a řekla mi, že nemusím věřit v magii, stačí mi věřit v sebe sama. Doma jsem si poprvé pořádně prohlédla vlastní dlaně. Byly trochu vrásčité, ale silné. Moje čáry života – obě dvě – vedly dál. A já jim začala věřit.

Zdena N. (56), Olomouc