Navenek se všechny snažíme zachovat dekorum, ale když se ocitneme doma samy, děláme věci, o kterých nemluvíme. Co děláme, když nás nikdo nevidí?

Každá žena si zakládá na tom, jak vypadá. Snažíme se nevycházet z domu neupravené a nenalíčené, nosíme hezké oblečení a podle toho se i chováme.

Jenže každá z nás potřebuje čas od času svou masku dokonalosti zahodit a být úplně obyčejná, alespoň sama před sebou.

A tak si prostě někdy rády uděláme svůj postelový den, kdy si do peřin nanosíme jídlo, pití, knížky. Celý den nevylezeme z noční košile, zpíváme si nahlas a tančíme u úklidu.

Šmírujeme našeho bývalého

Nejsme na to pyšné a neděláme to každý den, ale když na nás padne smutek, hrabeme se ve starých fotkách, bulíme u nich. Nebo dokonce projedeme sociální sítě svému bývalému a jeho současné partnerce.

Někdy máme vztek s ním zacloumat a křičet, že je to nevděčný parchant. A ona je nafoukaná husa, která si zaslouží jen to nejhorší. Ano, je to trapné, nakonec se nám vždycky uleví.

Mluvíme se sebou nahlas

Někdy radíme postavám v televizi. „Kašli na něj, stejně je ti nevěrný.“ „Přece si nevezmeš takového grázla!“ Jindy zase mluvíme samy se sebou. Chválíme se nahlas, jako bychom mluvily se svým mladším já. „Evi, tohle se ti fakt povedlo.

Tak nadýchané buchty, to se jen tak nevidí.“ „Zlato, tobě to dneska sluší. Ty snad nestárneš.“

„Přestaň se trápit nesmysly. Na to už jsi dost velká.“ Povzbudíme se a jsme spokojené. Takový relax nám pročistí hlavu.