Někdy nemusí být překážkou nadějného vztahu partner sám, ale někdo z jeho blízkého okolí.

Rozvedla jsem se v pětačtyřiceti letech a rozhodně jsem nechtěla do konce života zůstat sama. Někoho najít ovšem nebylo tak snadné. K novému vztahu jsem se dlouho odhodlávala.

Poučena z neúspěšného manželství jsem podvědomě na každém partnerovi hledala nejprve jeho chyby. A ty, jak známo, má každý člověk.

Setkání po letech

O mé další lásce nakonec rozhodla náhoda. Jednoho dne jsem při předvánočních nákupech na Staroměstském náměstí náhodně potkala Michala, bývalého známého. Byl to přítel jedné mé spolužačky ze střední školy.

Když jsme tenkrát tvořili partu, připadal mi milý a vtipný a docela jsem ho Blance záviděla.

Od té doby ale uplynulo více než čtvrt století. Já sama jsem Michala vlastně nyní nepoznala, přihlásil se ke mně on, tím, že mě oslovil mým dívčím jménem. Potěšilo mě, že ho vidím. Zašli jsme spolu na svařák a měli jsme si co povídat.

Dozvěděla jsem se, že se tenkrát s Blankou rozešel, oženil se, rozvedl, znovu se oženil a ve druhém manželství se mu žena zabila při autonehodě. Nyní žil sám. Po dlouhé době jsem si mohla říct, že mi vedle nějakého muže bylo opravdu dobře.

Nebránila jsem se proto, když Michal navrhl další schůzku. Nebyla jen jedna, scházeli jsme se pak čím dál tím častěji. Jednoho dne jsem pak pozvala Michala k sobě a představila ho synovi, který se mnou bydlel. Potěšilo mě, že si oba celkem rychle porozuměli.

Byla na něm závislá

Také Michal žil se svým potomkem, na rozdíl ode mě s dcerou Janou. Dost dlouho ale trvalo, než se rozhodl představit mi jí osobně. Vysvětloval mi, že s ní má dost starostí, protože je nevyrovnaná a nevypočitatelná.

Přiznal mi, že jí vlastně o nás dvou ještě vůbec neřekl. Tak nějak mi došlo, že Jana je na svého otce po rozvodu rodičů hodně upnutá a umí s ním nejspíš manipulovat. Docela se mě to dotklo, ale nedala jsem na sobě nic znát.

Pomyslela jsem si jenom, že plnoletá mladá žena by neměla nijak zasahovat do soukromého života svého otce. Trpělivě jsem čekala, jestli jí budu moci někdy pohlédnout do tváře. Michal ale tohle setkání stále odkládal, až jsem mu dala ultimátum.

Buď k sobě budeme upřímní – a do toho patří i setkání s jeho dcerou – nebo další vztah nemá smysl.

Nemohla bych s ním žít

To setkání bylo krátké, ale všeříkající. Jana mě od prvního okamžiku probodávala nenávistným pohledem. Na svého otce naopak hleděla téměř jako na boha. Dala našemu vztahu jasnou podmínku: ať prý se scházíme, kde chceme, ale ona si nepřeje, abych chodila k nim.

Bylo to pro mě přijatelné, netoužila jsem snášet Janiny pichlavé oči v jejím domácím prostředí. Nadějný vztah tedy dál pokračoval. Michalova dcera si ho ale stejně nepřála a dávala to najevo.

Kdykoliv věděla, že jsme spolu, volala mému příteli na mobil s nějakým problémem.

Jednou dokonce předstírala, že se jí něco stalo, takže se Michal vrátil z výletu, na který jsme vyrazili. Byla to samozřejmě lež, což pak neochotně o své dceři přiznal.

Měla jsem čím dál větší pochybnosti o tom, jestli se z citového vydírání Jany dokáže Michal někdy vůbec vymanit.

Ideální by bylo, kdyby si sama našla přítele, ale k tomu se příliš neměla. Všechno se ale vyřešilo samo od sebe.

Michal nejprve nepřišel na jednu schůzku, pak zrušil domluvenou večeři na oslavu mého svátku a nakonec mi řekl, že už nemůže žít dál v takovém napětí.

Nemohla jsem po něm chtít, aby dal přednost mně před svojí vlastní dcerou, ale v mých očích klesl na slabocha. Nedokázala bych s ním žít, ani kdyby si to rozmyslel.

Zůstala jsem pak dalších sedm let sama, nového přítele jsem si našla zase až letos začátkem roku.

Anna L. (53), Plzeň