Nedůvěra v nadpřirozené věci může zmizet jen díky vlastní zkušenosti.

K hazardním hrám, jakými jsou sázení na sportovní události, loterie nebo Sportka, jsem se vždy stavěla s despektem. Říkala jsem si, že kdyby dotyční pánové – a většinou se jednalo o muže – dali ty peníze na něco jiného, udělali by alespoň něco užitečného.

Bála jsem se, co je se mnou

Letos to bude už osm let, co se mi jedné noci, plné neklidného spánku, zdál zvláštní sen. V tom snu jsem dělala něco, co by mě v reálném světě nenapadlo. Šla jsem si vsadit Sportku. A pak jsem sledovala losování – a vyhrála jsem!

Po probuzení se mi moc nelíbilo, co se mi to ve spánku honilo hlavou. Zvláštní bylo, že jsem si pamatovala ta vsazená čísla. Asi za týden se ten sen opakoval. Měl skoro ten samý průběh, a vsadila jsem totožný tiket.

To už jsem si začala dělat starosti, co se to se mnou děje. Když se pak do měsíce opakoval sen potřetí, rozhodla jsem se, že ta čísla opravdu vsadím. Nevěřila jsem samozřejmě, že by mohla vyjít, spíš jsem se tím chtěla snu, který mi nebyl příjemný, zbavit.

Výhra mě rozhodila

Na vsazený tiket jsem málem zapomněla, protože jsem samozřejmě nebyla zvyklá kontrolovat, která čísla vyšla. Vzpomněla jsem si na něj až dva dny po losování. Ke svému obrovskému šoku jsem zjistila, že jsem vyhrála poměrně velkou částku peněz.

Nebylo to první pořadí a miliony, ale i tak šlo o nečekaný zisk. Byla jsem z toho totálně rozhozená, ani ne tak z té výhry, jako z toho, že onen sen se skutečně ukázal být jako prorocký.

Probrala jsem to s kamarádkou i s bývalým manželem, ale nevěřili mi to, i když mi k výhře gratulovali. Mysleli si, že se jen chci udělat zajímavou. Můj pohled na nadpřirozené věci a na zázraky se ale od té doby změnil.

Vím, že taková věc se stává jen jednou za život – ale mně se stala. Každý, kdo podobným záležitostem nedůvěřuje, to asi musí prožít na vlastní kůži jako já.

Jana D. (48), Písek