V dnešní době je těžké uchovat si dlouhodobý vztah. Proč se tak často rozcházíme a míjíme, když zároveň tak moc usilujeme o silnou lásku?

Chceme, aby všechno šlo snadno. Stačí jediná překážka a všechno vzdáme. Nedáme svojí lásce vyrůst a odcházíme předčasně. Nehledáme lásku, ale silné dojmy. Hledáme někoho, kdo nám porozumí, i když spolu budeme jenom mlčet.

Chceme někoho, s kým nám bude dobře, ale když vášně pohasnou, všední život nás začne nudit. Na lásku nemáme čas, nemáme dost trpělivosti na nějaké vylaďování vztahu.

Příliš rozumní na lásku

Hledáme okamžité uspokojení ve všem, co děláme. Setkáváme se s mnohými, ale málokomu dáme šanci. Když si zvolíme muže, chceme od vztahu zralost, která ale přichází až s časem. Citové pouto se vytváří roky. A to, co chceme hned, nemůžeme najít.

Nechceme hledat to lepší v tom člověku. Chceme, aby byl rovnou ideální.

Bojíme se zamilovat

Už nevíme, jak se miluje bláznivě. Všichni nás zklamali, a tak už odmítáme putovat přes devatery hory za láskou. Vzdálenost je pro nás důvod k rozchodu. Po milostných karambolech se bojíme zamilovat a mít zase zlomené srdce.

A tak si nikoho nepustíme blízko a k nikomu se moc nepřibližujeme. Sedíme za zdmi, které jsme postavili kolem svých srdcí, čekáme na lásku, ale přitom se schováváme, jakmile se objeví na obzoru.

Nehodláme už svlékat vlastní duši, a tak možná mineme člověka, který by za to opravdu stál…