Dostala jsem se do velmi nepříjemné situace, ale vyřešila jsem ji.

Nikdy by mě nenapadlo mluvit své dceři Romaně do vztahů. Věděla jsem, že by si stejně postavila hlavu. Když nám ale představila Aleše jako budoucího manžela, měla jsem z toho spíš radost.

Připadalo mi, že se k sobě s dcerou ideálně hodí. Půl roku nato se konala svatba. Mladí pak dostali k bydlení horní patro v naší rodinné vile.

Stále posunoval hranice

Tím, že jsme bydleli v jednom domě, vídali jsme se denně. Já jsem si s Alešem dobře rozuměla, byl inteligentní a vtipný. Choval se slušně a mezi námi rozhodně nebylo žádné napětí, jaké občas bývá mezi tchyní a zetěm.

Zanedlouho mi ale začalo docházet, že se na mě dívá trochu jinak, než jako na matku své ženy. A pak to potvrdil i lechtivými narážkami. Nejednalo se o žádné vulgarity a mohlo se to brát jako vtípek, ale Aleš ty hranice stále dál posouval. Pořád jsem se ještě neohrazovala, ale cítila jsem, že mi to není příjemné.

Ze způsobu, jakým mě jednou během rozhovoru Aleš chytil za ruku, jsem pak pochopila, že jeho zájem je skutečně takový, který se řadí mezi nevhodné. Byla jsem z toho celá v rozpacích. Nejvíc jsem se bála, že by si toho mohla všimnout Romana nebo můj manžel. Ačkoliv to byl nesmysl, připadala bych si před nimi provinile.

Dala jsem mu ultimátum

A pak přišel den, kdy jsme byli v domě jen já a Aleš. Věnovala jsem se úklidu, když ke mně náhle zeť přistoupil a objal mě více než důvěrně. Nejspíš si myslel, že se nebudu bránit. Já jsem byla na podobnou věc připravená, takže jsem reagovala okamžitě. Aleš dostal facku.

Stáhl se a omlouval se, přitom mi ale v podstatě vyznával lásku. Řekla jsem mu jasně, jak to bude dál: bude si muset najít s Romanou jiné bydlení nebo o jeho chování řeknu jak dceři, tak manželovi.

Dopadlo to naštěstí tak, že Aleš pochopil a zanedlouho se s Romanou odstěhovali. Nevím, jak ji k tomu přemluvil, ale obešlo se to bez napětí. Potom už si nikdy nic nedovolil a k minulosti jsme se nevraceli.

Dana R. (58), Liberec