Nemoci v rodině mě dohnaly ke kartářce, protože tonoucí se stébla chytá. Její věštba se mi zdála nesmyslná. Všechno, co řekla, se ale splnilo.
Na karty jsem zanevřela už jako malé dítě, protože jsem byla ta, co vždycky prohrála. Neměla jsem k nim tudíž důvěru ani tehdy, když se u nás s výkladem karet roztrhl pytel. Zatímco známé běhaly po věštkyních, já se tomu smála. Jak si to udělám, takové to mám!
Říkala jsem jim. Jenže pak přišla chvíle, kdy jsem i já, protože jsem se dostala do tragického kola osudu, uchýlila k vědmě. Šla jsem tam tajně, aby se mi známí nesmáli.
Moc jsem si od toho neslibovala, brala jsem tom jako takovou berličku a zoufalý pokus, že mě to snad trochu uklidní. Moje dcera totiž první dítě potratila a vypadalo to, že děti už nikdy mít nebude. Těžce totiž onemocněla.
Trochu té útěchy!
Bylo to doupě! Všude kolem svíčky a magické obrázky. Seděla jsem proti té ženě a říkala si, proč jsem k ní lezla. Rozcuchaná zrzka mi dala zamíchat karty, sejmout a pak je rozložila po stole.Dlouho se do nich dívala a kouřila cigarety jako komín.
Pak najednou povídá: „Vaše dcera nebude mít s tímto partnerem dítě nikdy, protože jejich krevní skupiny se nesnesou!“ A pak mi začala rozebírat celý jejich vztah, že za všemi problémy dcery je psychika. Až se s tímto mužem rozvede, bude jí líp.
A během několika měsíců přijde ten pravý, se kterým bude šťastná. Její zdraví se zlepší jako zázrakem a bude mít dvě krásné a zdravé děti. Tomu se nedalo věřit! Odcházela jsem o pětikilo lehčí, neuklidnila mě, naopak jsem měla hlavu plnou toho, co mi řekla.
Byl to nesmysl?
Druhý den jsem nevydržela a přiznala dceři, že jsem byla u kartářky, a co mi řekla. Dcera na mě udiveně zírala, a teprve poté z ní vypadlo, že jí lékař skutečně řekl, že je problém v krvi. A že je také nešťastně zamilovaná do kolegy v práci.
Rozvod si ale představit nedokáže. Přesto to nakonec udělala. Nebylo to lehké, ale její zdraví se postupně zlepšilo tím životním řezem. Svého kolegu si vzala a skutečně se jim narodily dvě děti. Od té doby kartám věřím!
Klára (66), severní Čechy
Super zajímavý příběh, vždycky jsem byla skeptická k těmto věcem. Ale po tomhle si říkám, že možná mají něco do sebe. Sama bych asi do toho nešla, ale fajn, že to někomu pomohlo.