Vzbudila jsem se uprostřed noci a v pokoji jsem nebyla sama. Tajemná stařena míchala cosi v kotlíku a pak mi dala moudrou radu.

V lásce se mi nikdy nedařilo. Byla jsem ošklivé káčátko, s poďobaným obličejem a brýlemi. Až se mi jednou v noci zjevila žena a poradila mi, co mám udělat.

Spolužáci se mi smáli

Kluci se mi vyhýbali už od střední školy, a někteří mě dokonce častovali nehezkým výrazem Máňa Krpatá. V citlivých letech, kdy člověk dospívá, to bolelo.

Když jsem se zamilovala v devatenácti do svého budoucího manžela Pepíka a vyrazila pro něj na zábavě při dámské volence, zalezl pod stůl.

Snažila jsem se to vzít s humorem a říkala mu, ať mi dá pac, i když jsem měla slzy na krajíčku. Když mi pak místní krasavice Monika řekla, ať táhnu zpátky do bažin, zařekla jsem se, že se už na žádné zábavě neukážu.

Láska mě nikdy nepotká

Doma jsem pak celou noc probrečela a druhý den seděla na skále nad řekou a přemýšlela, že skočím. Rozmyslela jsem si to, ale rána v srdci zůstala hluboká. Mužům jsem přestala věřit a začala jsem se jim vyhýbat. Pak se ale jedné noci přihodilo něco tajemného, co můj život naprosto změnilo.

U okna stála stařena

Byl zrovna úplněk. Sotva jsem konečně usnula, probudil mě zpěv. U okna stála žena, něco si broukala a v kotlíku cosi míchala. „Neboj se, Mařenko,“ zaskřehotala, když viděla, že nespím.

„Ten Pepík bude tvůj, i kdyby nechtěl! Taková hodná holka se nebude topit!“ Podivila jsem se, kde se v pokoji vzala. Baba nejspíš četla mé myšlenky, protože sykla: „Oknem jsem přilezla!“ Vstala jsem a ona mi ukázala usušený kořen.

Dala mi jasné instrukce

„To je mandragora! Upeč koláč a prášek z ní tam přidej. Ale pozor! Jen na špičku lžičky, nebo ti zcepení!“ Začala vytahovat různé byliny ze zástěry a házet je do kotlíku. Když nápoj dokončila, naplnila tekutinou lahev od piva, abych ji Pepovi podstrčila. Nepozná prý rozdíl.

„Až bude pít, musíš na něho třikrát mrknout. Do smrti tě neopustí, i kdybys chtěla!“ To baba řekla a začala se nafukovat. Běžela jsem se ukrýt pod peřinu. Ještě jsem zahlédla zelený prach, jak se baba rozpadla na zelené obláčky. V tu chvíli na mě padla únava a já usnula.

Stalo se přesně to, co řekla

Ráno jsem si myslela, že to byl jenom sen. Na stole u okna ale ležel kořen a stála lahev piva. Rozhodla jsem se, že udělám přesně to, co mi stařena řekla. Pepíka s kamarády jsem našla na hřišti. Zázrak se stal do několika dnů.

Byly Velikonoce a Pepík mě přišel vyšlehat pomlázkou. Všimla jsem si, že se při pohledu na mě červená. Do roka a do dne jsme se vzali. Časem jsem se stala docela pohlednou paničkou a chtěla se rozvést. Jenže nějak se to nepovedlo. Jak řekla ta ženština, manžela se už do smrti nezbavím!

Marie B. (63), Morava