Když se zamilujete, s milovaným člověkem někdy dostanete i „balíček“ ve formě příbuzných, kteří vás nemusí mít v lásce. U mě to byla bohužel nevlastní dcera, která mě dodnes nemůže vystát.

Do svých pětatřiceti let jsem si prošla několika vážnějšími vztahy, ale nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych s některým ze svých partnerů založila rodinu. S podobnou myšlenkou jsem začala koketovat až v okamžiku, kdy jsem v práci potkala Leoše.

Chodil k nám do ordinace, kde jsem pracovala jako recepční, nabízet nové vychytávky našemu panu doktorovi a při tom se mnou při každé návštěvě koketoval.

Po otěhotnění muselo jít všechno rychle

Věděla jsem, že je rozvedený a má dceru, ale neměla jsem s tím žádný problém, a tak jsem do našeho vztahu skočila po hlavě. Užívali jsme si super chvilky, jezdili na dovolené, chodili bruslit a náš život byl naprosto pohodová jízda. Jenže pak jsem otěhotněla, a tak se vývoj našeho vztahu musel urychlit.

K Leošovi jsem se nastěhovala a musela se seznámit s jeho dcerou. Čekala jsem, že to nebude ani pro jednu z nás jednoduché, ale to, co přišlo, bylo mnohem horší než moje nejčernější noční můra.

Věděla jsem, že je naočkovaná od jeho bývalky

Celá situace byla o to těžší, že jsem nastoupila na rizikové těhotenství a neměla jsem se nijak stresovat. Jenže už první schůzka s Matyldou – mou nevlastní dcerou – byla katastrofa.

Hned ve dveřích řekla, že je u nás na obědě jen z donucení, protože podle táty musí, a že se se mnou rozhodně nebude bavit, že mě nesnáší.

Začala jsem mít podezření, že je naočkovaná od Leošovy bývalé manželky, protože to, co dělala, by snad ani z její hlavy nemohlo být.

Říkala mi, že naše dítě umře

Chápu, že byla puberťačka, ale některé její činy opravdu překračovaly veškeré hranice. Snažila jsem se být silná, abychom alespoň v rámci mezí mohli všichni fungovat jako rodina, ale bylo to pro mě neuvěřitelně těžké.

Matylda, kdykoli k nám přijela na víkend, se mnou neprohodila ani slovo, a když už, tak mi ve chvíli, kdy byl Leoš někde pryč, řekla něco ve smyslu:

„Stejně to dítě umře, když furt neležíš.“ Musím se přiznat, že jsem ji začala nenávidět i přesto, že jsem věděla, že je to nevycválaná puberťačka.

Dodnes mě nechce vidět

Snažila jsem se jí nabídnout výlet, nákupy, cokoli, co by nás mohlo nějak sblížit, ale marně. Nechávala všude po sobě binec a při odjezdu jen prohodila, že to je přece moje práce. Měla jsem obrovský strach, co přijde poté, až se narodí to malé.

Nakonec naše vztahy úpně zamrzly a dodnes se nevídáme. Mezi mnou a manželem se tak vznáší temný mrak, který se ne a ne rozplynout. Já se s tím ale nedokážu smířit a stále doufám, že se to časem přece jen zlepší.

Petra H., 56 let, Praha