Jedno zdržení v práci zachránilo život mladému člověku.

Toho dne jsme měli v práci uzávěrku a já musela zůstat v kanceláři přesčas. Protože mi jeden autobus ujel a na další jsem nechtěla čekat, šla jsem domů pěšky. Věřím, že o tom tenkrát rozhodl něčí anděl strážný.

Pochopila jsem, co chce udělat

Cesta mě vedla podél železniční trati. Všimla jsem si, že u kolejí stojí mladá dívka. Chovala se divně a to mě přinutilo, abych se zastavila a zjišťovala, co se děje. Dívka si mě zatím nevšimla. Nějak mi hlavou problesklo, že chce nejspíš ukončit život skokem pod vlak.

Rychle jsem se vydala směrem k ní. Všimla si mě a tvářila se trochu zahanbeně. Předstírala, že něco hledá. Já jsem jí ale řekla, co si myslím. Okamžitě to popřela, ale neznělo to moc přesvědčivě. Tvářila se dokonce trochu dotčeně.

Nakonec ale přiznala, že měla skutečně v úmyslu spáchat sebevraždu. Přistoupila jsem k ní, vzala ji za ruku a navrhla, abychom si šly někam sednout a popovídat si.

Chtěla jsem vědět, co jí vedlo k takovému nezvratnému kroku. Viděla jsem na ni, že už se stydí. To bylo dobré znamení, protože kdyby na svém rozhodnutí trvala, nevím, jak by to dopadlo.

Potkaly jsme se ještě jednou

Mlčky jsme došly do nedaleké vinárny. Tam se Linda, jak se mi dívka představila, rozpovídala. Důvod, pro který chtěla udělat takovou hloupost, byl obvyklý: nešťastná láska. Zamilovala se do jednoho mladíka, začala s ním chodit.

Zradil ji a dal přednost její nejlepší kamarádce, takže vlastně přišla o dva lidi. Asi hodinu jsme si povídaly a já Lindě prozradila také něco o svých krizových životních situacích a o tom, jak jsem v mládí mívala horkou hlavu.

Ujistila jsem jí, že ji čeká ještě spousta krásných věcí, o které by se lehkomyslně připravila. Celá příhoda měla ještě pokračování.

Dva měsíce nato jsem Lindu potkala ve městě. Vedla se za ruku s klukem svého věku. Podívaly jsme se na sebe a usmály se, nic víc. Ale v tom úsměvu bylo vlastně všechno.

Dana V. (56), Pardubice