Když došlo v naší firmě na nutnou reorganizaci, znamenalo to především rozsáhlé propouštění. Odnesla jsem to i já, a to i přesto, že jsem měla spoustu let praxe, a hlavně cenných zkušeností.

To mě doslova srazilo na kolena. Bylo mi něco přes padesát a v mém oboru nebyla zrovna velká poptávka po nových pracovnících. Sice jsem dostala pár platů odstupného, jenže co dál?

Hned jsem to probrala s nejlepší kamarádkou, která v tom ale neviděla žádný problém. Zuzka mi řekla, že si teď konečně můžeme vyrazit na výlet, který jsem tak dlouho odkládala, dáme si někde něco moc dobrého a určitě něco vymyslíme.

„To by v tom byl čert, abychom na něco nepřišly,“ tvrdila Zuzka rozhodně. Stejně jsem neměla jiné plány, a tak jsem nakonec trochu neochotně souhlasila.

Chtěla jsem mít takový krámeček

Hned následující den mě Zuzka naložila do auta a vydaly jsme se podívat na nedaleký zámek. Na zpáteční cestě jsme se zastavily ve městě na pozdní oběd a prošly několik malých obchůdků.

Jeden z nich byl opravdu kouzelný, plný roztomilých drobnůstek, kosmetiky a keramiky. Protože majitelka byla sympatická straší dáma, hned jsme se s ní daly do řeči.

Plna obdivu jsem jí řekla, že jsem si vždy přála mít takový malý krámeček. Nu, a ona se toho hned chytla a ptala se, zda bych ten její obchod nechtěla převzít. Ona sama si přála odejít do penze a odstěhovat se ke svému příteli na chalupu.

Je ze mě hrdá majitelka

Téměř jsem nemohla uvěřit, že bych mohla mít takové štěstí, a hned jsem souhlasila. Ostatně na nějaké dlouhé rozmýšlení nebyl čas.

Paní to chtěla vyřešit co nejdříve, já jsem jí byla sympatická a prý někde v hloubi duše cítila, že já budu pro její obchůdek ta pravá.

Slovo dalo slovo, hned následující týden jsme zařídily nezbytné formality a já se stala hrdou majitelkou kouzelného krámečku. Zcela upřímně můžu říct, že vyhazov z mého minulého zaměstnání byl to nejlepší, co mě potkalo.

Květa Z., 54 let, České Budějovice