Když se ohlédnu za svým životem, zjišťuji, že svého muže jsem si nevzala já, ale má rodina, která ho zbožňuje a on před nimi hraje nejlepšího manžela. Opak je ale pravdou!
Můj Ivan udělal na moji rodinu dojem okamžitě. Když jsem ho v pětadvaceti přivedla domů, otec i matka byli nadšení. Vystudovaný dvaatřicetiletý inženýr, manažer, dobře oblečený a slušně vychovaný.
Mé mámě při příchodu okamžitě podal kytici růží a pro mého tátu přinesl francouzské víno.
Rodiče si hned koupil!
Jelikož mí dva předchozí partneři byli volnomyšlenkáři, co kravatu snad ani neviděli, udělal Ivan opravdu dojem. „Toho se drž! S ním budeš mít hezký život,“ řekla mi máma, když pak Ivan odešel, a táta přizvukoval:
„Ani mi, Terezko, nejde do hlavy, že někdo tak vzdělaný, kultivovaný a s obrovským přehledem o čemkoliv může chodit s takovým trdlem, jako jsi ty!“ dobíral si mě, ale bylo vidět, že si to opravdu myslí.
Ivan zkrátka uměl udělat dojem. Ostatně udělal ho i na mě, když jsem ho potkala v jednom baru, kdy mě okouzlil svým elegantním chováním.
Do svatby se mi nechtělo
Do té doby jsem chodila s úplně jinými muži. S muži, kteří pomalu neměli ani na zaplacení útraty v hospodě. Netrvalo dlouho, a můj milý mě požádal o ruku. Divila jsem se, proč tak brzy. „Není přece nač čekat.
Přeji si velký dům se šťastnou rodinou a tu pro mne představuješ ty!“ A tak mě zase oblbnul.
Když jsem doma oznámila, že asi bude brzy svatba, máma zajásala. „Gratuluji Terezko, lepšího bys už nikdy nenašla,“ zaradovala se a začala plánovat svatbu.
Ve skrytu duše jsem doufala, že mi to bude rozmlouvat, když se neznáme tak dlouho, a mně se třeba podaří ten zásadní krok o pár měsíců odsunout. Necítila jsem se ještě na vdanou paní. Ale ona to vzala jako hotovou věc a začala okamžitě s přípravami.
Chtěla jsem věřit v lásku
Všichni byli Ivanem tak nadšeni, že jsem neměla sílu říct ne. Máma, táta i brácha Ivana milovali snad víc než já. Můj bratr je také kultivovaný a vzdělaný člověk, to jen já jsem černá ovce rodiny, co ani nedostudovala.
Takže jsme se vzali a já na chvíli uvěřila, že z velké lásky. Zpočátku to bylo fajn, přestěhovala jsem se do manželova domu, který měl už dávno postavený, a užívala si dny novopečené manželky.
Dokonce můj muž přišel s tím, ať dám v práci výpověď a starám se o teplo rodinného domu. Ale po půl roce se začal měnit. Nejdříve přišel s tím, že chce mít rodinu, a to hned. Odpověděla jsem mu, že na to se ještě necítím.
A to bylo poprvé, kdy na mě zvýšil hlas. „Na to se necítíš? Ale za mý prachy se tady válet, tak na to se cítíš, že!?“ řval na mě. Dost mě to vyděsilo, ale účinek to splnilo.
Ustoupila jsem
Začala jsem si připadat hloupě, že si opravdu za jeho peníze užívám v jeho domě, a tak jsem se psychicky začala připravovat na mateřství.
Vůbec mi tehdy nedošlo, že můj manžel je bezcitný manipulátor, který sleduje jen své plány, ve kterých jsem jen tou, která je bude plnit.
Fakt, že se o dům i zahradu starám sama a jemu zajišťuji bezchybný servis, evidentně nevzal vůbec v potaz. Otěhotněla jsem téměř okamžitě.
Ukázkový manžel
Během těhotenství se ke mně choval Ivan ukázkově, přece jen jsem mu měla porodit jeho vytoužené dítě. Ale po porodu se jeho chování opět změnilo. O syna nejevil takový zájem, jaký jsem čekala. Prostě byl rád, že má pokračovatele rodu, a tím to haslo.
Připadlo mi, že si řekl, že mise je skončena, tak co se mnou? S ničím mi nepomohl, a dokonce mi dával tak malé příděly peněz, že jsem s tím jen tak tak vystačila. Rodičovský příspěvek jsem měla, vzhledem k tomu, že jsem předtím nepracovala, malý. Ale nešlo jen o peníze, přestal si mě zkrátka všímat.
Začal se mi protivit
A jeho galantnost byla pryč. Najednou jsem měla před sebou cizího muže. Nepohladil mě, neobjal, o sexu ani nemluvě. Dával mi jen rozkazy, a pokud byl nespokojený, byl na mě vysloveně hnusný! Začal se mi protivit, a jen jsem ho spatřila, nebylo mi dobře. „Jak dlouho to asi mohu vydržet?“ ptala jsem se pro sebe.
Život bez lásky
Jeho chování se ale časem naštěstí přece jen zlepšilo, a já začala být docela šťastná. Ale jen do té doby, než jsem přišla na to, že je milý, protože si naplánoval další dítě. Bylo to pro mne hrozné zklamání, a tak jsem utekla k rodičům.
Tam mě ale čekal další šok! Naši mě nepustili dál a poslali mě zpět k manželovi: „Manželství je o toleranci, je jasné, že to nebude jako na začátku. Koukej se chovat jako dospělá!“
Nepomohli mi
Nezbylo mi než se vrátit k Ivanovi a dělat, co si přeje. Na to, abych zůstala sama, jsem neměla ani peníze, ani odvahu. Porodila jsem mu druhé dítě a od té doby vedle sebe žijeme jako dva cizí lidé.
Vlastně jsem ráda, když si mě nevšímá a není na mě hnusný. Milý je jen před rodinou nebo známými. Vím, že jsem prožila život vedle muže, který mě nemiluje, ale teď už je asi pozdě něco měnit!
Tereza N. (58), Havířov