Radost z nového vztahu vzala za své, když můj přítel projevil přání, abych ho navštívila. Bydlel na samotě a v jeho domě jsem se začala bát!
S přítelem jsem se seznámila na mysliveckém plese, kam mě vytáhla kamarádka. Nechtělo se mi, po rozvodu jsem nikam nechodila. Navíc, neměla jsem ani nic hezkého na sebe.
Kamarádka Petra mě tedy nejen přemluvila, abych s ní šla na ples, ale dokonce mi darovala svoje zánovní šaty, do kterých už se nevešla. Mně bylo naopak všechno velké, protože těmi starostmi spojenými s hádkami kolem rozvodu jsem hodně zhubla.
Radost jsem z toho ale neměla. V obličeji se i udělaly vrásky a na pažích mi visela kůže, jako bych ji zdědila po starší sestře. Tu jsem mimochodem sice měla, ale rády jsme se neměly. Byla to totiž ona, kdo mě připravil o manžela!
K tanci mě vyzval obr
„Zuzko, přestaň se litovat a koukej se pořádně usmívat!“ nařídila mi Petra hned, jak jsme dosedly večer na místa. Hned jak začala hrát muzika, přišel si pro mě takový obr zarostlý. Fousy měl až na prsa a ruce jako lopaty.
Bylo mi to v tu chvíli jedno, hlavně když jsem neseděla! Během tanečku jsme zjistila, že je milý. Moc toho nenamluvil, ale byl takovým zvláštním způsobem milý! Kamarádka Petra ale byla jiného názoru: „Co to je za vrahouna?
Člověk by se ho skoro bál!“ Hned na další víkend mě Olda pozval k sobě. Prý na mě počká na nádraží a potom už se musí pěšky přes les! Nadšená jsem nebyla, ale nechtěla jsem o něho přijít. Vždyť najít si v dnešní době chlapa není nic lehkého!
V noci jsem se začala bát
Barabizna, ve které bydlel, vypadala jako z nějakého hororu, ale vnitřek byl zařízený hezky. Selská kuchyň, pec a obýváček v mysliveckém stylu. Jen nebýt toho paroží na stěnách. Olda mě pořád něčím krmil a napájel.
Značně ovíněná jsem si ani nevšimla, že už je večer. „Jak se dostanu domů?“ zeptala jsem se naivně a on se jen zasmál. Divně. Strašidelně! Ustlal mi v pokojíku pro hosty a já okamžitě tvrdě usnula. V noci mě probudil šramot.
Vykoukla jsem z okna a v měsíčním svitu jsem uviděla Oldu. Kráčel potichu směrem k lesu. V ruce třímal lopatu! Teprve nyní jsem si uvědomila, že spím u cizího muže. Nikdo neví, kde jsem a kdy se vrátím. Kdybych se ztratila, nebude mě nikdo postrádat.
Syn mi zavolal sotva jednou za měsíc a kamarádka Petra měla přijít na návštěvu až za týden…
Musel se oholit
„Co když je to vrah? Pohřbí mě někde v lese!“ pomyslela jsem si a popadla mě panika. Úzkostí jsem nemohla ani dýchat! Oblékla jsem se a vyplížila z domu. Raději se ztratit v lese, než být mrtvá!
Namířila jsem si to na opačnou stranu, než kam mířil před chvílí Olda. Pohybovala jsme se tiše a opatrně. Přikrčená a nenápadná! „Kam sis to namířila?“ ozvalo se za mnou výsměšně. Otočila jsme se a krve by se ve mně nedořezal! Olda stál ode mě necelý metr.
Lopatu měl stále v ruce a za pasem se mu blýskal nůž! Málem jsem omdlela. Byla jsem přesvědčená, že je se mnou ámen. „Kampak ses vydala v té tmě? Já jsem musel jít pomoct kamarádovi. Uvíznul na pěšince se čtyřkolkou a nemohl se vyhrabat.
Tak si mě povolal s lopatou…Blázen jeden stará, chodí pytlačit!“ rozesmál se Olda a já s ním. U přítele se už nebojím, ale paroží ze zdí musel sundat. A vousy taky!
Zuzana P. (56), Pelhřimov