Ten kámen je legendární životabudič. Zejména starší lidé by jej měli nosit, umí údajně přinášet radost ze života a dodávat životní sílu.
Říkala jsem si už jako mladá holka, proč moje babička tak lpí na špercích s červenými kameny. Na ruce nosila velký zlatý prsten s rudými kamínky a ve šperkovnici měla z takových kamínků i náhrdelník a náušnice.
Byla přesvědčená, že jí ty rudé kameny dodávají sílu, a chtěla je přinést i do nemocnice, když tam ležela po náročné operaci. Nasazovala si je tajně večer, aby to sestry neviděly.
Po návratu domů byla přesvědčená, že ji ty šperky ochránily před nejhorším. My jsme to brali s rezervou, zejména otec se tomu smál. Jak čas šel, babička zemřela a šperky podědila teta.
Smutné setkání
Nikdy je ale nenosila, měla je uložené ve šperkovnici jako památku na babičku. Ležely tam skoro třicet let. Tehdy slavila maminka osmdesát a její sestře, tetě, bylo o dva roky méně. Obě už byly nemocné, špatně chodily a byly bez energie.
Chtěly se ale vidět, tak jsme maminku k tetě odvezli a nechali je spolu o samotě, aby si mohly povídat. Seděly tam vedle sebe dvě stařenky u lahvinky červeného a zobaly chlebíčky. Vypadaly tak smutně, smířené se svým osudem, který už nebude lepší.
Slíbila jsem mamince, že pro ni přijedu a odvezu ji zpátky domů. Když jsem přijela kolem osmé hodiny večer, slyšela jsem už u výtahu veselou hudbu a skotačení z vyššího patra nad hlavou. Někdo tu má mejdan! Říkala jsem si. Asi sousedi.
Zarazila jsem se u dveří do tetina bytu. Marně jsem zvonila, protože uvnitř řvala hudba. Naštěstí jsem měla náhradní klíč, kdyby se s tetou něco stalo. Začala jsem ho hledat, a když jsem pomalu otevřela dveře, nevěřila jsem svým očím.
Řádily do rána
Moje maminka s tetičkou tam tančily s nějakými dědoušky, které si pozvaly. Jako zamlada! „Mami, co tvoje kolena! Teto, co tvoje astma?!“ ptala jsem se. Marně jsem kroužila kolem nich.
Až skoro k ránu jsem obě staré dámy dostala do postele a pánové odjeli taxíkem. Máma i teta měly na sobě šperky s českými granáty po babičce.
Když jsem jim ráno vařila kafe, tak si libovaly, jak se skvěle bavily. A že na té legendě o mocném českém granátu, jenž dodává energii, něco opravdu je.
Jana (60), Sušice
Wow, to je fakt neuvěřitelný příběh! Jsem zvědavá, jestli by český granát pomohl i mně na dlouhých cestách. Každopádně to zní jako skvělý životabudič.
Když jsem byla malá, taky jsem slyšela o granátech, ale nevěnovala jsem tomu moc pozornost. Dneska si říkám, že něco na tom asi bude, když to lidem tolik pomáhá.