Na Vánoce dostáváme různé dárky. Některým z nich se ale nic na světě nevyrovná.

Můj život byl klidný, spokojený a šťastný. Vždycky mi všechno vycházelo. Když jsem se rozhodla, že půjdu na jedno prestižní gymnázium, dostala jsem se tam bez problémů. Stejné to pak bylo i s vysokou školou ekonomickou.

Našla jsem si dobrou práci a souběžně s tím také životního partnera, o jakém jsem vždy snila. Dodnes po těch letech mezi sebou máme krásný a romantický vztah. Také moje touha po dětech došla brzy naplnění. Narodila se mi dcera a po třech letech také syn.

Dcera dostala jméno Petra, po jedné mé celoživotní kamarádce – ta jí byla i za kmotru.

Radost vystřídala bolest

Z obou dětí vyrostli slušní a hodní lidé. Byla jsem hrdá na to, jak dobře jsme je s manželem vychovali. Petra měla, stejně jako kdysi já, štěstí při hledání vhodného partnera. Pak ale přišly komplikace, které mi ukázaly, že život opravdu není vždy jen růžový.

Dcera spolu se svým manželem Jirkou chtěli co nejdříve založit rodinu. Na Petře jsem viděla, jak moc po miminku touží a přála jsem jí, aby se jí to co nejdříve vyplnilo. Já jsem se už cítila na to, stát se babičkou.

Když přišla Petra do jiného stavu, tak jsme to s manželem i zetěm pořádně zapili.

Ukázalo se ale bohužel, že radost byla předčasná. Dcera dítě nedonosila, přišla o ně. Petra byla naštěstí silnou osobností, takže jí tato tragédie psychicky nepoložila. Za rok čekala miminko znovu. Bohužel to dopadlo stejně jako při prvním těhotenství. To už začínalo být zřejmé, že s mateřstvím bude mít dcera problém.

Hlídala jsem ji celé dny

Dva neúspěšné pokusy založit rodinu se začaly podepisovat i na vztahu Petry s Jirkou. Vídala jsem je celkem často, takže jsem vnímala, že mezi nimi narostlo určité napětí. Nechtěla jsem, aby se rozešli. Petra se mi pak svěřila, že se skutečně obává, aby jí Jirka nepustil.

Jako jediné řešení viděla další těhotenství, ale na to si musela tentokrát delší dobu počkat. O tom, že je opět v jiném stavu, mi řekla, když už si byla naprosto jistá.

Po radostné zprávě samozřejmě následovaly velké obavy, aby to nedopadlo špatně jako v předchozích dvou případech.

Jednu chvíli to tak opravdu vypadalo. Krizi Petra překonala, její těhotenství však bylo vysoce rizikové. Navrhla jsem, že se o Petru, která musela být stále upoutána doma na lůžko, budu starat. Vzala jsem si na to dlouhodobé volno v práci. Blížily se Vánoce.

Dítě se mělo narodit začátkem ledna. Před Štědrým dnem ale přišly opět komplikace a Petru museli odvézt do nemocnice. Bála jsem se, aby to nebyly ty nejhorší svátky, které jsem kdy prožila. Naštěstí to dopadlo přesně naopak.

Nejkrásnější zpráva

Na pečení vánočního cukroví nebo obstarávání dalších věcí v souvislosti s Vánoci jsem vůbec neměla pomyšlení. Několikrát denně jsem volala Jirkovi, který byl ve stálém spojení s nemocnicí. Bylo to možná trochu přehnané, jenže všichni jsme měli opravdovou starost.

Lékaři se navíc vyjádřili v tom smyslu, že může být při porodu ohrožen život matky a pak by se museli rozhodovat, koho zachránit. Bála jsem se, aby taková situace nenastala. Vždy, když zazvonil mobil, trhla jsem sebou leknutím. Strach byl větší než radostné očekávání.

Štědrý den u nás probíhal naprosto pod vlivem těchto okolností. Skoro jsme ho neslavili. Kolem čtvrté hodiny, kdy už se začínalo stmívat, zazvonil mobil. Viděla jsem, že volá Jirka.

Celá rozechvělá obavami jsem hovor přijala a dozvěděla jsem se, že jsem šťastnou babičkou.

Jak Petra, tak její dcerka byly obě v pořádku. Lepší vánoční dárek jsem si ani nemohla přát! Dnes už je vnučce sedm let, chodí do školy a má se k světu. Sourozence asi už mít nebude, ale já jsem moc šťastná, že tu je.

Anna V. (63), Louny