Tajemné události mohou být i součástí vzpomínky na milovanou osobu!

Babičku jsem poznala až jako dospívající dívka, neboť maminka ji neměla ráda. Když matka onemocněl, byly jsme společně s mladší sestřičkou svěřeny do péče tatínka. Zčásti se o mne starala právě babička.

Žila v malebném vesnickém stavení a díky ní získala lásku ke přírodě a naučila se spoustu starodávných zvyků.

Nevěděli jsme, kam jedeme

Když babička zemřela, dlouho se s její smrtí nemohla smířit. Krátce po její smrti jsme se s tatínkem vydali k jejímu hrobu. Byl krásný slunný podzimní den, avšak nesmírné sucho, trvající již od léta.

Ze silnice jsme ale náhle zabočili na lesní cestu, o které jsme sotva věděli. Myšlenkami jsem byla stále s babičkou, vzpomínala na její barvitá vyprávění o skřítcích a lesních vílách i na jedinečný borůvkový koláč a na skvělou bramboračku s houbami.

I táta si na houbovku od své maminky v tu chvíli vzpomněl. A v tu chvíli z nedalekého houští, jako bych zaslechla její hlas. „Božínku na nebi, to je ale nadělení, děti moje, pojďte sem.“ Pak se to stalo. Šla jsem za babiččiným hlasem jako omámená. Sotva ušli pár kroků, narazili jsme na malou mýtinu.

Na svíčku odpověděla hvězda

Bylo to neuvěřitelné. Tolik pravých hřibů na jednom místě snad nikdo předtím neviděl. V kraji, kde se vyskytovaly málo a ještě po takovém suchu jev naprosto nevídaný. Nasbírali jich snad deset kilo. Na hřbitov jsme se už nedostali.

Houby jsme čistili dlouho do noci a vzpomínali na babičku, která nám onen dar určitě seslala z nebe, Nechtělo se mi spát a tak jsem vyšla na balkon a zapálila babičce svíčku s tichou omluvou, že jsme nedorazili v ten den na hřbitov.

V tu chvíli se na nebi rozzářila jasná hvězda a já hluboko uvnitř cítila nádherné teplo. Všude bylo ticho, ani list na stromě se nepohnul a já vnímala jakýsi vánek ve vlasech, který po chvilce zmizel jako ona nádherná hvězda na nebi.

Od té doby se s babičkou nesetkala, avšak věřím, že je mým strážným andělem, který mne nikdy neopustil.

Vladislava Ch. (50), Plzeň