Moje plány ve zralém věku byly poněkud jiné. Osud však zamíchal kartami a já změnila ze dne na den své životní plány.
Eliška konečně usnula. Už jsem u té pohádky, co jí čtu, také málem klimbla. Ale nemůžu ještě jít spát. Musím umýt nádobí a počkat na Verunku, až přijde z práce domů. Bere si teď směny v nemocnici navíc, aby vydělala trochu víc peněz.
Nejsme na tom sice nijak moc špatně, ale moje malá vnučka stojí stále víc a víc. A nějaké další peníze nemůžeme očekávat. Není od koho. Eliška totiž tatínka nemá.
Chtěli jsme vnoučata
Když naše dcera dostudovala, doufali jsme s manželem, že si najde nějakého přijatelného partnera, vdá se a založí rodinu. S mužem jsme se už těšili, jak si budeme s vnoučaty hrát. Bohužel osud nám nepřál. Manžel prodělala těžký infarkt a brzy nás opustil.
Verunka měla na muže smůlu a žádný, který se kolem ní točil, nebyl ten pravý. Věnovala se proto raději své práci.
Měla jsem jiné plány
Po smrti manžela jsem nemohla zůstávat doma. Když jsem se vrátila z práce, všechno tam na mě padalo. Vzala jsem si proto brigádu a chodila večer jako šatnářka do divadla. Svět divadla mě okouzlil a zcela pohltil.
Brzy jsem ze šatnářky povýšila na rekvizitářku a zkusila jsem si zahrát i „křoví“, tedy mini roličku, v jednom představení. Byl to můj svět a přede mnou mnoho plánů, co „na divadle“ ještě dokážu. Vše bylo ale úplně jinak.
Vyděšená dcera se svěřila
Když ten den přišla Veronika na oběd, hned bylo jasné, že je nějaký malér ve vzduchu. Dlouho mě ale napínala, že se konečně odhodlala promluvit. To, co mi řekla, mě naprosto šokovalo.
Před časem si prý s kolegyněmi z práce udělaly malou dámskou jízdu a zašli na diskotéku. Tam jí zřejmě někdo z chlapíků, kteří s nimi tancovali, hodil něco do pití. Od jisté chvíle si z večírku prý nic nepamatuje.
Takové počínání mi sice na dceru, které bylo už 28 let, připadalo hodně podivné, ale budiž.
Byl to šok
To nejlepší však přišlo až na konec. Dcera mi oznámila, že je těhotná, ale vůbec netuší s kým. Prý nemá vůbec smysl pátrat po tom, kdo by mohl být otcem. Ten večer prostě měla zatmění mysli.
Byla jsem úplně vyděšená a zpočátku vůbec netušila, co jí mám poradit. Veronika sama vůbec netušila, jak se nakonec rozhodne. Zda si dítě nechá nebo půjde na potrat.
Dala přednost životu
Pak ale přišla s pevným přesvědčením, že si dítě chce nechat, ať se děje, co se děje. Měla jsem vážné obavy, ale na druhé straně jsem ji chápala. A tak jsem ji v jejím rozhodnutí podpořila a slíbila jí, že jí s miminkem budu pomáhat.
Jenže jsem si na sebe vzala opravdu velký úvazek, což jsem tehdy ještě netušila.
Naše malé zlatíčko
Když se mi narodila vnučka Eliška, přestěhovala se dcera ke mně domů. Dokud byla na mateřské, dokázaly jsme se v péči o Elišku bez potíží střídat. Dcera se ale musela brzy vrátit do práce. Nejen kvůli penězům, ale také, aby si udržela místo.
Já tedy nejprve opustila divadlo. A nyní, když už Eliška potřebuje vodit do školky a na různé kroužky, pracuji jen na půl úvazku. Vzdala jsem se úplně svého života a soukromí. Ale nakonec musím přiznat, že toho vůbec nelituji. Hlavně, že moje dvě holky jsou spokojené.
Kamila S. (58), Plzeň