Vždycky byla šprýmařka. Už když mě jako maličkou hlídala, tak parodovala různá zvířata, aby mě rozesmála. Mívala bláznivé nápady, které jsme my děti dokázaly velmi ocenit a dospělé zase často přiměly k smíchu.

Byla kohoutem

Byla ranní ptáče. Každé ráno vstávala v pět hodin, aby v baráčku poklidila, nakrmila zvířata a dědovi připravila snídani. Byla jako náš kohout Otakar, který ráno co ráno kokrhal a budil lidi po celé vesnici. A babička se k němu přidávala.

Ten jejich duet by probudil i mrtvého. Zpočátku obyvatelé vesničky trochu remcali, ale časem si na ten povyk zvykli a přišel jim vtipný. Každý se tak probouzel se smíchem ve tváři. Prarodiče měli spoustu zvířat.

Obávaná prasata

Nedaleko lesa však žila ještě divoká prasata, která vzbuzovala ve vesničanech strach. Potkat se s bachyní a selátky nebyla žádná legrace, dokonce i ten nejodvážnější mužský lezl na nejbližší strom.

Děsila všechny

V chrochtání divočáků však byla naše babička mistr. Nejenže tím děsila děti, ale i dospělé. A dělala to s velkou oblibou. Aby někoho vyděsila k smrti, byla schopna schovat se v houští a číhat, dokud někdo nešel okolo.

Byla tak přesvědčivá, že i děda se dával na útěk. Všechny už nachytala, všichni si dávali pozor, aby jí nesedli na lep, ale jí se stejně podařilo znovu je napálit. Po nějaké době se odhodlala i k tomu, že si počíhala na místního myslivce.

Překvapení

Jednou odpoledne kráčel po pěšině a vtom se ozvalo hlasité zachrochtání. Myslivec strhl pušku z ramene a volal: „Evo, jsi to ty? Vylez, nebo tě střelím!“ Jenže místo babičky vylezla ze křoví bachyně.

Myslivec tím byl tak zaskočený, že zapomněl na svoji zbraň a poroučel se na nejbližší strom a zoufale volal o pomoc.

Jarmila N. (58), Beroun