Nečekaná návštěvnice s sebou přinesla radostné odhalení.

Před patnácti lety jsem byla zrovna doma sama, když někdo zazvonil u domovní branky. Podívala jsem se z okna a saptřila neznámou mladou ženu, mohlo jí být tak pětadvacet.

Dívala se nejistě, jako by se styděla. Myslela jsem si, že přišla nabízet nějaké zboží nebo lákat do nějaké sekty a chtěla jsem ji rychle odmítnout.

Znala jméno mého bratra

Místo obchodních nabídek mě však čekalo překvapení. Nečekaná návštěvnice o mně věděla dost, hlavně to, jak jsem se jmenovala za svobodna. To upoutalo moji pozornost. Žena se zeptala, jestli ji pozvu dál. Prý máme něco společného, co by mi chtěla objasnit.

Byla jsem zvědavá a tak jsem dotyčné ukázala, ať jde dovnitř. Možná to bylo nerozumné, ale podvědomě jsem vnímala, že mi od ní žádné nebezpečí nehrozí. Celá jsem se rozechvěla, když návštěvnice začala mluvit o mém bratrovi.

Ten byl totiž už dávno na onom světě. Jakubovi bylo o šest let více a měli jsme spolu nádherný sourozenecký vztah. Bohužel přišel o život nešťastnou náhodou v průběhu vojenského cvičení. Jeho smrt mi zanechala v srdci hlubokou jizvu.

Málem se mi zastavilo srdce

Mladá žena, která se mi představila jako Soňa, mi vyprávěla svůj příběh. Vyrůstala ve šťastné rodině. Před půl rokem její matka zemřela na rakovinu. Na smrtelné posteli jí sdělila své velké tajemství. Biologickým otcem Soni totiž nebyl ten, za koho ho celý život považovala.

Vzal si její matku až v pátém měsíci těhotenství. Dítě čekala s jiným mužem, a to byl právě můj bratr, který se ovšem nikdy nedozvěděl, že se stal otcem. Srdce se mi při slovech Soni málem zastavilo. Všechno, co říkala, znělo věrohodně.

Ještě dlouho jsme si pak povídaly a moje právě objevená neteř chtěla vědět vše o svém skutečném otci. Dala jsem jí i nějaké staré rodinné fotografie. Dodnes jsme v kontaktu, jednou za rok se navštěvujeme a já jsem Soně dovolila, aby mi říkala „teto“.

Hedvika S. (53), Teplice