V servisu žádnou závadu nenašli, přesto se mé nové auto chovalo podivně. Musel jsem si nakonec promluvit s jeho předchozím majitelem.
Můj příběh začal koupí starého ojetého auta. Vyšlo mě na rovných čtyřicet tisíc. Mělo dvakrát přetočený tachometr, sjeté gumy a špatně dovíraly dveře na straně spolujezdce. Přiznám se, že jsem sváteční jezdec.
Řidičák jsem udělal až na druhý pokus a inspektor musel být v tu chvíli asi slepý. Na nové auto jsem neměl, ale hodlal jsem si ho jednou koupit.
Alespoň jsem to říkal své manželce, která mi naznačila, že ji už nebaví lisování za studena v hromadné městské dopravě.
Motor zhasl
Začal jsem dojíždět autem do práce a zažíval pocit svobody, kdy jsem si mohl ráno přispat a vézt se vlastním vozem. Jednoho dne jsem si ale přispal až moc. Neodhadl jsem situaci na silnicích a dostal se do časového presu.
Na čekání a popojíždění v dopravní zácpě jsem neměl nervy, tak jsem zkusil jinou cestu, a tam mi najednou auto zničehonic poskočilo jako velký železný žabák a motor v příští vteřině zhasl.
To byla ostuda!
Stalo se to na světlech přesně před přechodem pro chodce. Přede mnou přecházela po přechodu třída s paní učitelkou. Učitelka mi vděčně pokynula, protože se domnívala, že jsem s tak velkým odstupem zastavil sám.
Zkusil jsem znovu nastartovat, ale motor ani neškytl. Pokusy trvaly až do chvíle, kdy naskočila zelená. Auto se ale dál nehnulo z místa. Marně jsem ho prosil zběsilým dupáním na plyn. Za mnou se ozvalo rozčílené troubení.
Vystoupil jsem a naznačoval, že mám nepojízdné auto. Trapná situace, kdy se mnou cloumal zároveň vztek i bezmoc, trvala až do chvíle, kdy přijela odtahová služba a auto putovalo přímo do servisu.
Tam jsem byl ovšem ujištěn, že mému autu nic nechybí. Mechanik ho bez potíží nastartoval a projel s ním krátkou trasu. Vše bez problémů. O několik dní jsem se znovu ocitl na stejné křižovatce. Tentokráte s manželkou.
Auto před přechodem pro chodce náhle prudce zastavilo. Samo. Aniž bych nějak výrazně šlapal na brzdu. Opakovalo se to, co minule. Trapas, křik, troubení a odtahová služba.
Prokletí?
V servisu se opět dušovali, že auto je v pořádku. O víkendu jsme jeli s manželkou na výlet. Vzpomínám si, že jsem zpomalil ve chvíli, kdy jsem míjel malý pomníček po pravé straně vozovky. Kytice a ve sklenici zapálená svíce.
To místo bylo jen pár metrů od křižovatky, kde se mi už dvakrát auto zastavilo. A jinak tomu nebylo ani teď. Auto zničehonic zabrzdilo a odmítalo pokračovat dál. Už jsem toho měl dost a nazítří vyrazil za jeho předchozím majitelem.
Ten mi přiznal, že auto prodal rychle, protože jeho první majitel měl na místě, kde se auto pravidelně zastavovalo, nehodu. O život při ní přišel malý chlapec.
„I mně se na té křižovatce děly divně věci, neměl jsem z toho auta dobrý pocit, proto jsem ho prodal,“ řekl, nebývale upřímně.
Ještě ten den jsem u pomníčku poblíž křižovatky zapálil svíčku. Tiše jsem doufal, že by se tím prokletí mohlo zlomit… Od té doby se auto na křižovatce už nezaseklo! Jeden zmařený lidský život tak nejspíš došel věčného klidu.
Petr (57), Pardubice
Nevím co říct, docela mě to zasáhlo. Člověk by neměl podceňovat takové ty „znamení“. Krásnej konec příběhu.
vazne zajimavy pribeh, teda asi bych se bala jestli se mi tohle stane. ale hezky že to mělo happy end.
Nádherný příběh s hlubokou pointou. Ukazuje, že někdy za technickými problémy mohou stát věci, které přesahují běžné vysvětlení. Zanechalo to na mě silný dojem.