Zničehonic se nad jejich autem objevila světla, která je provázela až domů, a pak se usadila na jejich zahradě! Teta a bratranec si prožili chvíle hrůzy.

Na ten den moje teta nikdy nezapomněla, vyprávěla mi o té události několikrát a její syn, můj bratranec, mi to vždy znovu a znovu potvrdil. Tehdy se vraceli domů pozdě, bylo kolem půlnoci. Bydlela v malé vísce nedaleko Prahy.

Jeli po dálnici, když náhle auta kolem nich začala zpomalovat, vtom se nad jejich autem rozzářilo jakési podivné světlo. Teta mi po popisovala tak, že měla pocit, jako by nad nimi někdo rozsvítil lampičku. Když se teta vyklonila z okýnka, nevěřila svým očím. Nad jejich autem se vznášel podivný objekt.

Co se to děje?

Do té doby teta i bratranec zprávám o létajících talířích a podobných nevysvětlitelných jevech nevěřili. Považovali je za líčení pomatených lidí, nebo zoufalců kteří na sebe chtějí za každou cenu upozornit.

A teď se sami dostali do situace, kdy netušili, co se kolem nich děje. Uháněli dál po dálnici ve snaze podivnému zářivému objektu uniknout. I když dostali strach, přece jen je uklidňovala přítomnost dalších aut kolem nich.

I v protisměru byl prý poměrně čilý provoz. Člověka v takové situa­ci uklidní, když není v nebezpečí sám, v duchu se utěšuje, že se mu případné neštěstí vyhne na úkor někoho jiného. Byť to samozřejmě není vůbec hezké.

Nedokázali jen pochopit, jak mohou všichni ostatní řidiči kolem nich být v tak ledovém klidu. „Proč nikdo nic udělá,“ křičel prý bratranec, zatímco se usilovně snažil létajícímu talíři ztratit z dohledu.

Rychle domů

Naštěstí brzy z dálnice sjížděli a na chvíli se zdálo, že se jim podařilo zářící objekt setřást. Ovšem nejspíš jen na chvíli. Teta vyprávěla dál, že vyjeli na most nad dálnicí nedaleko vesnice, kde bydleli.

Na mostě zastavili, aby se uklidnili a podívali se na dálnici, zda si létající talíř s něčím vysvětlitelným nespletli. K jejich hrůze se ale to neznámé těleso objevilo znovu a namířilo světlo přímo na ně. Tak rychle pokračovali v cestě.

Letící objekt ale začal nabírat stejný směr. Jejich strach ještě zesílil, když přijeli do své vsi. Létající kolos je sledoval i tady. Když dojeli domů, bratranec rychle odemkl vrata a vjel do dvora. Ani nedali auto do garáže a běželi se schovat do domu.

Možná i někoho zavolat, nějakou pomoc, policii, kohokoli… Pevná linka, kterou měli doma, byla ale zničehonic hluchá, mobilní telefony ještě v té době nevlastnili. Doma se ale bezpečně necítili.

Zářící létající objekt se prý usadil nad jejich zahradou a v intervalech po několika vteřinách osvětlovalo různá místa dvěma kratšími a jedním dlouhým paprskem.

Odletěl

Zhasli světla a jen si přáli, aby ta neznámá hrůza odlétla někam jinam. Deset minut po druhé hodině noční se objekt konečně vznesl k obloze a odletěl. Vítr odvál mraky a nebe bylo najednou čisté a nezvykle hluboké. Telefon začal fungovat.

Pro tetu a bratrance to byly nekonečné minuty hrůzy, málokdo jim ale jejich vyprávění věřil. Jedno je však jisté, po téhle noční návštěvě zůstal v trávě na jejich zahradě vypálený děsivý kulatý obrys.

Eliška (61), Praha