Prateta a prastrýc přijeli předpotopním vozem a poctili nás návštěvou. Vozili mi dárečky a byla s nimi velká legrace. Dodnes si pamatuji, jak jsem se těšívala, až v neděli přijedou. Prateta Anastázie a prastrýc František zaparkovali obstarožní, z dnešního pohledu až legrační vůz před naši vilku. Koukala jsem z okna, jak se blíží, on vzpřímený jako jedle, ona nastrojená do nedělního a v kloboučku z roku […]

Vždy jsem věřila, že květina vykouzlí úsměv na tváři každé ženě. Nespletla jsem se. Mně květiny od toho pravého muže rozzářily celý svět. Mít vlastní malé květinářství byl už od dětství můj sen. Jako malá jsem otrhávala snad každou louku v okolí a pečlivě poté luční květy skládala do úhledných kytic, pro maminku. „Ty jsi má květinářka!“ […]

Cožpak se někdo může divit, že jsem zahořkla? Jak by mohla být neprovdaná, opuštěná ženská s dítětem šťastná? Zamračená osoba, zlá jako saň. Vsadila bych se, že tak mě vnímá okolí. A taky nepřející, zahořklá a lakomá. Jenomže co vědí spokojení lidé o nešťastných duších, kterým ani nezbude nic jiného než obléknout si masku nepřístupné babizny? Ať mě radši […]

Nikdy dříve se nestalo, abych slyšela v noci něčí kroky a dcera viděla v koutě pokoje postavu. Manžel mi nikdy nevěřil. Po dvou letech ale ten stín odešel sám. Ten byt byl příjemný, nikdy jsem v něm necítila nic podivného, žili jsme tam pět let, měli tříletou dceru a čekali druhé dítě. Po narození syna to začalo. Velmi nenápadně. Začaly […]

Byla jsem svědomitá máma a moje dcera taky. Nevím, jak se mohlo stát, že se právě naše Karolína v tomto směru nepovedla. Na vnoučata jsem se těšila celý život. U babičky se jim líbilo. A stejně tak tomu bylo u pravnoučátek. Byla jsem ochotná hlídat, co mi síly stačily. Však si potřebovala dcera odpočinout. A stejně tak i vnučka Karolína, když se […]

Petruška svého bratra nenáviděla. Nedokázala snést, že ona není naše vlastní dítě. Nedoufali jsme už, že by si někdy k sourozenci našla cestu. S manželem jsme toužili po velké rodině. Plánovali jsme si dům s velkou zahradou, kolem kterého budou pobíhat čtyři děti. A mezi nimi se budou hemžit psi, kočky, chtěli jsme také kozu a králíky. Jenže člověku […]

Drtivá část roku 2025 už je za námi a do toho nového nám zbývá už je pár měsíců. Někteří z vás možná budou bilancovat, co se podařilo a co ne, jiní už možná s napětím čekají a ptají se, co jim přinese rok nadcházející. Objevujte svět Bude pro vás příští rok plný úspěchů, nebo se […]

Na ten starý opuštěný krchůvek v lese jsem narazila náhodně. Slyšela jsem šepot kolem sebe, nebe potemnělo a kolem mě se roztančily stíny. Stalo se mi to před deseti lety, byla jsem u známých na chalupě a vyrazila na houby do neznámých lesů sama. Narazila jsem ale na zvláštní místo. Polorozbořená brána a za ní povalené náhrobky, dokonce jsem rozpoznala […]

Každý vztah projde krizí, neznám nikoho, komu by se to nestalo. Snažím se přesvědčit dceru, aby vzala na milost Davida, který ji má rád. S Davidem žije moje dcera osm let. On pracuje v počítačové firmě a ona je manažerka supermarketu. Vztah jim vždy hezky fungoval. Pak ale začala mít podezření, že David někoho má. A to ji dohnalo […]

Být matkou samoživitelkou a mít pět dětí je peklo. Bylo to nad moje síly, u okolí jsem ale pochopení neměla – máš, co jsi chtěla! Bylo mi devatenáct, když jsem se musela vdávat, na cestě byl nejstarší Petřík. S Jurajem, mým manželem, jsem se znala jen pár měsíců. „Rodina má být velká,“ vykřikoval neustále. Dva roky po Petrovi […]

Nikdy bych nevěřila, že se zase tak rozchodím. Nejprve jsem začala masáží lávovými kameny a pak se začala léčit sama. Dodnes to považuji za zázrak… Problémy s páteří a koleny má v naší rodině každý. Je to takové naše prokletí. Trpěla na to moje maminka, babička, moje sestra a vždycky jsem říkala své dceři i vnučkám, že je to jednou potká […]

Dcera a zeť všechno Matyášovi dovolí! Z vnuka se stává rozmazlený a nesnesitelný kluk. Vidím, jak pomalu přerůstá rodičům přes hlavu. Náš Maty si pejska strašně přál a prosil, kudy chodil. Mluvili jsme o tom s ním několik dnů, nejen já jako babička, ale také dcera se zetěm. Já byla zásadně proti. Rodiče Matyášovi totiž neuměli říct NE! Nakonec je samozřejmě […]

To červené víno z jeho saka už nikdy nepustilo. Možná je to znamení, že i naše láska v nás zůstane napořád. Pevně v to doufám. Byla jsem na svatbě své dobré kamarádky, ale více než krásná nevěsta, která mě pochopitelně dojala už ráno, mě zajímal sympatický ženichův svědek. Ten den jsme se viděli poprvé a hned mě vedl k oltáři. Jak […]

Každý měl ve škole určitě svou oblíbenou učitelku a pak tu, kterou nemohl vystát ani v důchodu. Janička patřila mezi nejmilovanější nás všech. Nejlepší učitelky jsou na prvním stupni, o tom jsem přesvědčená. Ta naše se jmenovala Jana a my jsme jí říkali Janička Kytička. Měla pro každého úsměv a vlídné slovo. Dokázala pohladit dětskou duši, a tak jí miloval i ten […]

Byla jsem vychována v duchu toho, že chlapa si ženská udrží jedině tím, když bude dobrá kuchařka. Dnes už to ale není pravda. Dobré jídlo bylo podle mé maminky i babičky ta nejlepší zbraň proti sokyním. Byla to taková naše rodinná tradice – nevěry manželů zamést pod sukni a udržet manželství za každou cenu. I když si manžel odběhl […]

Maminka mi říkala, abych touhle cestou raději nechodila, já jsem ten den ale neměla rozhodně na vybranou. Na její varování jsem nedala a navždy mi to změnilo život. Můj tatínek byl myslivec, vyrůstala jsem tedy na samotě v hájence u lesa, což bylo vždy kouzelné ale i náročné. Musela jsem vstávat opravdu brzy, abych se dostala do školy a do […]

Jen jednou se zdálo, že naše dívčí přátelství ohrozí kluk. Nakonec se ukázalo, že mohu mít oboje – kamarádky i muže pro život. Jak typické! „Má dvacet minut zpoždění,“ prohodím, aniž bych očekávala odpověď. Byla to už klasická situace. Zatímco já a Petra jsme jako vždy dorazily včas, Lada tu ještě nebyla. Postávaly jsme na nádraží, vlak […]

Život jsem promarnila s nesprávným mužem. Člověk se může snažit, jak chce, se špatným partnerem šťastnou rodinu nevybudujete! Chtěla jsem najít hodného a chápavého muže a s ním si pořídit velkou rodinu. A našla jsem ho. Jmenoval se Martin. Naše svatba byla romantická − bílé krajky a růžičky. První roky jsem se cítila šťastná. Vše se ale muselo podřídit mému muži. […]

Oslňoval celý kraj. Bavil chlapy po hospodách, psal protirežimní verše, krásně zpíval, ženy mu ležely u nohou. Domů chodil jen přespat. Táta byl chloubou našeho okresu. Měla bys být na něj pyšná, plácali mě po ramenou obyvatelé města, v němž jsem se narodila. Psál básničky proti režimu, pěkně zpíval, songy si sám skládal a při kytaře jimi oslňoval […]

Odpustila jsem tátovi, že ode mě a od mámy odešel. Ale dodnes mu zazlívám, že se dobrovolně ničil. Na tu oslavu jsme šly nerady. Chybět tam by ale bylo ještě horší. Táta slavil pětašedesáté narozeniny. „Tvůj otec,“ řekla mi tehdy máma „se dobrovolně zabíjí. I kdybychom před ním klečely, nebude to nic platné.“ Do očí se mi […]

I po letech stále řešíme jeho první ženu. Já chci ale žít tady a teď. Řešit jen nás dva. Mám dost řečí o tom, jaká byla jeho první manželka! S Otou jsme se poznali před dvanácti lety v restauraci, kde jsem pracovala. Měl hrozný den a potřeboval si dát panáka. Tak jsem se stala jeho vrbou. Byl na schůzce s manželkou, se […]

Byla jsem šťastná, když si syn vybral za ženu mou kolegyni. Měla jsem ji jako dceru. Ona mi však prozradila tajemství, které si vezmu do hrobu. Svého syna jsem vychovávala sama. Vyrostl z něho báječný muž. Vždycky jsem na něj byla pyšná. Smůlu měl jen v lásce. Několikrát se zamiloval a vždycky narazil. V práci jsem se spřátelila […]

Po smrti zetě začala Milena strašně pít. Všichni ji opustili, jen já to nedokážu. Je to přece moje jediné dítě. Moje síly mě ale pomalu opouštějí… Moje dcera Milena pije už patnáct let. Zpočátku to měla celkem pod kontrolou, poslední tři roky nad ní metla lidstva ale vítězí. I vnučka Eliška dala od mámy ruce pryč. […]

Jsme sice starší, ale máme zkušenosti, mladí nám ovšem nedopřejí sluchu. Všechno vědí přece nejlíp. Mého vnuka stála jeho lehkovážnost málem život. Náš Venca je takový ten kluk, který se rád baví a užívá si života. Někdy je sice na facku jako každý sedmnáctiletý kluk, ale jeho spolehlivost, odpovědnost a férovost mi vždy říkala, že je to správný […]

Moje snacha je posedlá zdravým stravováním. Své vnučky smím vidět jen pod dohledem jejich matky. Našla jsem ale způsob, jak jim dětství trochu osladit, aby žily jako normální děti. Je mi jich líto! Mé vnučky si nesmějí dát ani buchtu, protože je upečená z bílé mouky a uvnitř se skrývají zákeřná povidla. A kravské mléko zahleňuje a je jedovaté. […]

Kdysi jsme si s mým manželem prošli tím, čemu se neurčitě říká „manželská krize“. Nevěřila jsem, že se ještě někdy dokážeme zvednout a jít dál životem společně. Manžel si za mě před pár lety našel náhradu a mně zůstaly oči pro pláč, prázdný dům a soucitné pohledy okolí. Že se můj muž schází s o deset let mladší ženou, bylo na […]

Měli jsme všechno, manžel podnikatel velmi slušně vydělával, v synovi Honzíkovi se viděl, každé léto jsme jezdili na dovolenou k moři, v zimě do hor… Byli jsme tehdy moc šťastní. Zpětně musím říct, že jsme si opravdu žili jako v pohádce, a já si myslela, že to tak bude napořád. Bohužel, naše štěstí trvalo jen pár let. Petr se najednou […]

Jsem moderní žena, nevěřím proto nějakým babským povídačkám. Ale vánoční tradice, třeba lití olova nebo krájení jablíčka, mám odjakživa velmi ráda. Láska kvete v každém věku – no to je přece nesmysl. Možná ještě tak v románech, ale jste-li dříve narození a vržou vám kolena, myslíte spíš na mast na klouby, slevu na dioptrické brýle, než na nějaké […]

To zažil asi každý. Přiběhla jsem k vlaku na poslední chvíli. Nebyla jsem si jistá, kam nastoupit, zeptala jsem se průvodčí. Její rada byla nad zlato. Druhý den po té příhodě jsem neodolala a přisedla k sousedce v autobuse a povídám: „Představ si, co se mi včera stalo! Vypravila jsem se za dcerou do města,“ spustila jsem a dramaticky se odmlčela. […]

Lyžařský výcvik v prvním ročníku na gymnáziu byl pro mě nejdříve za trest. Nakonec jsem ale získala tu nejkrásnější odměnu. Ten školní lyžařský výcvik mi byl čert dlužen, říkala jsem si tehdy. Na lyžích jsem stála poprvé a byla jsem bezkonkurenčně nejhorší. „Pokrč ty kolena! Špičky k sobě! Paty od sebe!“ zoufalé hulákání učitelky Vlastičky mi zní v hlavě […]

Syn se oženil do ciziny, od té doby se málo vídáme. Vnuka znám hlavně z fotografií. Dost těžko to snáším. Nejsmutnější je samota. Vždycky jsem se jí bála jako moru, s léty čím dál víc. Nechápu, čím jsem si ji zasloužila. Byla jsem, myslím, docela dobrá máma. Syna skoro nevídám ne proto, že by mezi námi panovaly […]

Pochopila jsem to už u svého tchána. Byl to chlap plný života, jak ale přestal pracovat, scházel nám před očima. A do toho začal pít… Když jsme se s manželem brali, byl jeho táta úžasný chlap. Kromě práce měl spoustu koníčků a pořád něco kutil kolem domu. Jednou jsme ale byli u manželových rodičů, a já si všimla, že je tchán […]