Každý člověk má hodinou a místem narození dané nějaké možnosti. Když jde proti nim, spálí se.    

Dnes je mi padesát pět let, mám dvě úspěšné studující děti, hodného manžela a dělám práci, která mě baví. Vždycky tomu tak ale nebylo. Než jsem se v životě našla, trvalo mi to hodně dlouho, dá se říct, že déle než ostatním.

Když na svá léta hledání a tápání vzpomínám, vím, že nejvíc za všechno vděčím astrologii.

Odešla jsem z domova i ze školy!

Řekne-li se „astrologie“, každý si představí horoskopy a předpovědi.

Ty sice také mohou někdy platit, pokud je dělá zkušený astrolog, ale hlavním přínosem – jak dnes už vím – je to, že postavení planet v hodinu narození ukáže, jaké má člověk dispozice k životu. Pokud jde někdo proti nim, nemůže se divit, že se mu nedaří.

To je mi ale jasné až dnes. V době dospívání jsem měla sny, které se postupně ukázaly být jako zcela nereálné. Přečetla jsem pár knížek o umělcích, hlavně o spisovatelích a malířích a hrozně se mi líbilo, jaký vedli volný život.

Chtěla jsem prožívat něco podobného, což nebylo moc v souladu s tehdejším společenským uspořádáním a vlastně ani s nějakým mým případným talentem. Jenže vymlouvejte to naivní a tvrdohlavé dospívající dívce!

Jakmile mi bylo osmnáct, nechala jsem školu školou a odešla jsem i z domova. Začala tak kapitola mého života, na kterou dnes vzpomínám s rozpaky a studem.

Pokorný návrat domů

Pod vlivem knížek, které jsem přečetla, jsem si myslela, že opravdu prorazím po umělecké stránce. Zkoušela jsem malovat, ale moc mi to nešlo, takže jsem se vrhla na dráhu mladé spisovatelky.

Žila jsem tehdy s přítelem, který byl o něco starší a který si mě vlastně vydržoval. Do práce jsem chodit musela, jako tehdy každý, ale šlo jen o bezvýznamnou a špatně placenou administrativní činnost. Moc jsem se nestarala o to, odkud má přítel peníze.

Pak jsem objevila, že bere drogy. Neodradilo mě to, naopak. Ve své hlouposti jsem si myslela, že návykové látky k umění tak nějak patří. Naštěstí jsem tomu nestačila propadnout.

S přítelem to bylo stále složitější, měl různé nepříjemné stavy a během jednoho z nich mě doslova vyhodil na ulici. Pár dnů jsem pak přespávala u různých kamarádů a potom jsem se pokorně vrátila domů k rodičům. Bála jsem se, jak mě přijmou, ale dali mi šanci.

Byla jsem nedostudovaná problémová jednadvacetiletá holka, která najednou neví, co se životem.

Našla jsem svoje štěstí!

Už z minulosti jsem věděla, že máma se zajímá o esoteriku, i když v 80. letech se ještě nějaké knížky a podklady sháněly těžko. Doporučila mi, abych navštívila jejího známého, který se zabýval astrologií. Ten mi prý přesně řekne, co mám v životě dál dělat.

Moc jsem tomu nevěřila, ale nechtěla jsem se vzpouzet. Trochu mě to ale také přece jen zajímalo. Ukázalo se, že ten astrolog je opravdu hodně zvláštní člověk. Nad mým horoskopem mě detailně rozebral a já si připadala, jako by mi viděl přímo do duše.

Pochopila jsem, že jsem šla nesprávným směrem. Měla jsem přirozenou potřebu uplatnit svoji energii a přitom zůstat volná, ale bohémský umělecký způsob nebyl tím pravým. Nejlépe mi podle horoskopu vyhovovalo cokoliv spojeného s cestováním.

Dala jsem se dohromady, dodělala jsem si večerně maturitu a pak pilně studovala jazyky. Po změně režimu se otevřely hranice a já našla uplatnění jako delegátka u cestovní kanceláře. Dělala jsem tu práci hodně dlouho a moc mi toho přinesla.

Mezi svými klienty jsem našla i svého budoucího manžela. Musím přiznat, že od chvíle, kdy mě onen astrolog nasměroval na tu správnou životní cestu, už jsem nikdy neměla sama se sebou problémy.

Jsem šťastný člověk a vím, že je to i díky tomu, že nejdu proti svému horoskopu a své přirozenosti!

Dana R., (55), Praha