Když člověk uvěří nepravdám, ublíží tím druhým i sobě.

Můj příběh zahrnuje velmi citlivé téma. Ačkoliv se mi stal už před lety, dodnes z něho mám v srdci jizvu, která se jen tak nezahojí. Všechno to začalo jednou velkou tragédií. Manžel se mi zabil při autonehodě, když mi bylo pětatřicet let.

Zanechal mě tu samotnou s dětmi, dvanáctiletou dcerou Luckou a osmiletým synem Tomáškem.

Láska na první pohled

Z manželovy smrti jsem se dlouho vzpamatovávala. Musela jsem se ale soustředit na to, abych zajistila všechno pro děti. Hodně jsem se jim věnovala, pomáhali mi v tom rodiče. Později jsem začala myslet i na sebe. Věděla jsem, že sama zůstat nechci.

Pokoušela jsem se najít někoho na seznamkách, ale moc úspěchů jsem nezaznamenala. Až po třech letech hledání jsem poznala Davida. Zamilovala jsem se do něho na první pohled a po dlouhé době smutku jsem opět v životě cítila štěstí. Potěšilo mě, že David si okamžitě získal i moje děti.

Netrvalo dlouho a můj nový přítel se k nám přistěhoval. Byl několik let rozvedený, sám děti neměl, nyní žil delší čas sám. Brzy jsme se naučili žít jako rodina. Zvládali jsme to lépe, než se dalo čekat.

Vypadalo to, že není nic, co by nám tu idylku mohlo pokazit. Pak se ovšem začaly dít divné věci.

Bylo to ošklivé obvinění

Nejprve jsem si všimla, jak se mi začala měnit před očima dcera. Přikládala jsem to pubertálnímu období. Předtím byla celkem živá, kamarádská, nebála se lidí. Nyní se uzavírala do sebe a příliš s nikým nemluvila. Platilo to i v rámci rodiny, vyhýbala se rozhovorům jak se mnou, tak s Davidem.

Vzpomněla jsem si na svoji pubertu a na to, jak jsem se trápila kvůli jednomu klukovi. Napadlo mě, že je Lucka třeba také nešťastně zamilovaná, vždyť láska opravdu kvete v každém věku. Potom jsem dostala anonymní dopis, hodně ošklivý.

Stálo v něm, že můj přítel údajně zneužívá naši dceru. Prý jsem slepá, jestli jsem si ničeho nevšimla. Zatočil se se mnou svět. Nechtěla jsem tomu věřit. Hned jsem to v duchu odmítla a anonymovi nadávala, jak si něco takového může vymyslet.

Byla jsem si jistá, že něčeho takového by David nebyl schopný. Na druhou stranu ve mně ale vyklíčilo semínko nejistoty, když jsem si uvědomila, že se Lucka opravdu nyní chová zakřiknutě, jako by ji něco trápilo.

Udělala jsem chybu

Nevěděla jsem, co mám dělat. Zeptat se Davida nebo Lucky přímo byla samozřejmě naprostá hloupost. Začala jsem ale oba dva více pozorovat. Neušlo mi, že přítel má k mé dospívající dceři skutečně fyzicky blízko nebo mi to alespoň tak připadalo.

V každém pohledu nebo doteku jsem nyní viděla něco nepatřičného. Anonymní dopisy mi přišly ještě dva, každý naléhavější než ten předchozí.

Pisatel či pisatelka mě varovali, že by to mohlo špatně skončit a že pokud nic neudělám, dá vědět sociálnímu odboru nebo policii.

Nakonec jsem to nevydržela a zavedla na to téma s Davidem řeč. Dnes už vím, že to byla chyba, tím spíš, že jsem se vyjadřovala neobratně. Kategoricky cokoliv z těch pomluv popřel a bylo znát, jak ho moje nedůvěra strašně bolí.

Náš vztah to poznamenalo. Postupně jsme se odcizovali a jednoho dne to David vzdal. Zůstala jsem s dětmi opět sama. Dodnes nevím, kdo tehdy ty dopisy psal a proč. Chování Lucky se vysvětlilo: byla ve škole šikanovaná, takže to s mým přítelem nemělo nic společného.

Davidovi jsem později zkusila ještě napsat omluvný dopis, ale neodpověděl. Mrzí mě, že jsem dala na pomluvy, i když nevím, jak by se v mé situaci zachovaly jiné matky…

Zuzana L. (56), Plzeň