Byla jsem přesvědčená, že mám dobrou imunitu a pevné zdraví. Najednou mě ale skolilo jediné bodnutí, i když jsem jich do té doby zažila mnoho.
Nikdy jsem neměla žádnou alergii. Jsem odolná holka původem z vesnice, takže různá hmyzí bodnutí, pyly, nebo trávy mě nechávaly dlouho chladnou.
Do nasušeného sena jsem mohla skákat s rozběhem a válet se v něm bez následků. Mám prostě skvělou imunitu vybudovanou dětstvím v přírodě. Na tom jsem si náramně zakládala.
Ráda jsem se vždy toulala probouzející se přírodou, čichala k prvním květinám, zejména jsem milovala fialky. Užívala jsem si jejich nádhernou vůni a říkala si, že po bouřce vonět přestanou…
Věnec z pampelišek
V duchu své tradice jsem vyrazila loni na jaře do přírody, společně se svou vnučkou. Udělaly jsme si výlet do míst, kde jsem vyrůstala, abychom jej spojily s návštěvou hrobu mých rodičů.
Malé Elišce jsem ukazovala, kde jsem chodila do školy, kde jsme si jako děti hrály a taky, kde míval dědeček včelí úly. Už tam dávno nestály! Jo, včelky! Takových žihadel jsem jako dítě dostala! Většinou do nohy, protože jsem běhala v trávě bosa.
Seděla jsem s Eliškou poblíž na lavičce a pozorovaly jsme, jak včelky na louce sbírají pyl. Kolem kvetly pampelišky.
„Víš co, Eliško, já ti udělám věneček jaký jsme si pletly jako děti!“ Začaly jsme trhat pampelišky − a já si nevšimla malé včelky na květu, a ta mě bodla. Moc to nebolelo. Spolu s Eli jsme litovaly včelku, že teď musí zemřít!
Nic jako dříve
Točit hlava se mi začala ještě než přijel náš vlak. Cítila jsem, že se mi těžko dýchá. Že by to ale mělo spojitost s bodnutím, to mě nenapadlo. Když jsem cítila, že cestu domů asi nezvládnu, dostala jsem strach.
Myslela jsem si, že to je nějaké srdeční selhání. Nakonec mi bylo tak špatně, že zavolal průvodčí záchranku. Odvezli mě do nemocnice. A tam jsem se dozvěděla tu nečekanou novinu. Byla to alergie na včelí jed.
Člověk se prostě mění, stárne a jeho imunita pozvolna slábne. Tak se musím naučit žít se svou alergií na něco, co bylo součástí celého mého dětství na vesnici.
Iveta (67), Děčín
Přiznávám, že mě překvapuje, jak alergie může být tak nečekaná. Mám ráda focení v přírodě, ale teď si budu dávat větší bacha. Ne každý má pevnou imunitu jak třeba v mládí.
To je fakt děsivý, jak se to může stát z ničeho nic! Jsem taky z Ostravy a nikdy bych nevěřila, že mám alergii, až mě jednou poštípal komár a skončila jsem s vyrážkou. Nezáleží, jak silní si myslíme, že jsme, vždycky nás může něco překvapit.
Článek dobře ilustruje, jak důležité je být si vědom změn, které s věkem přicházejí. Mám vždy na paměti, že prevence je klíčová, a proto se snažím dobře pečovat o své zdraví a být informovaná o možných alergiích.
To je hrozný, co s námi ten věk dělá. Já se vždycky snažím vyhýbat všem těm alergiím, ale člověk nikdy neví. Taky jsem ráda fotila včely a teď si musím dávat větší pozor.