Každodenní návštěvy tchyně a její věčné rady se nedaly vydržet. Manželovi bylo jedno, že mě jeho matka deptá. Myslela to dobře, ale mně to nešlo pod vousy.

Tak jsem jí tiše vyhlásila boj a zvítězila! Vlastně nevím, jak všechno začalo. Měla jsem hodného manžela, úspěšné děti a celkem dobrou práci. Dalo by se říct, že mi vůbec nic nescházelo. Spíš přebývalo.

Tchyně, která se k nám naučila chodit čím dál častěji na návštěvu. Když přišla jednou za týden, dalo se, ale denně? To už bylo moc.

Prý to tak nemyslí

„Prosím tě, ona to tak mamka nemyslí,“ zastával se jí manžel, když jsem si stěžovala. Kdo by tomu věřil, že měla připomínky ke špatně vyžehlenému prádlu, smítku na koberci nebo jednoduchému jídlu k večeři?

Později přidala i to, že neumím šetřit, jsem rozmařilá, když si zajdu ke kadeřníkovi a když uviděla novou kabelku, ztropila scénu, za kterou by se nemusela stydět ani nějaká italská domácnost.

Měla jsem už toho po krk a jednou jí řekla, aby vypadla. Stěžovala si hned samozřejmě synáčkovi a ten mě seřval. Prý, co si to k jeho matce dovoluji! No, zjistila jsem, že tudy cesta nevede a tak jsem přemýšlela, jak na ni vyzrát.

Vymýšlela jsem jí zábavu

„Pořiď jí milence!“ radila kamarádka, ale hned uznala, že to není tak lehké. „Nebo ji něčím zaměstnej! Prostě by potřebovala nějaký koníček, zábavu, aby k vám přestala chodit,“ mudrovala a já jí přizvukovala.

Měla pravdu, jen jsme nevěděly, co by ji bavilo, semetriku. Ručním pracím neholdovala, zvířata neměla ráda a o kulturu nestála. Prostě jen prudila, nic jiného ji nezajímalo. Mně ale pořád v hlavě zněla ta kamarádčina rada, abych tchyni pořídila milence.

Jednou na mě z časopisu mrkla reklama na vibrátory. K dodání diskrétně!

Vibrátor jí udělal radost

„To je ono, objednám jí milence, latexového!“ zvolala jsem nahlas tak nadšeně, až se naše kočka lekla a málem spadla z gauče. K dodání byl do dvou dnů a já čekala, co se bude dít.

No, asi se dělo, protože tchyně nepřišla celý týden. Skoro jsem začala mít strach, zda nedostala infarkt. Navštívila nás až po deseti dnech. Byla jako vyměněná. Usmívala se a vůbec nic mi nevyčítala. Neutřeného prachu si ani nevšimla.

Tak myslím, že jsem jí nejen přelstila, ale ještě jí udělala radost! Velkou!

Táňa P. (60), Znojmo