Ve snech se nám zdají útržky z minulého života. Moje i manželovy sny do sebe dokonale zapadají. Doufáme, že se tak jednou dozvíme celý náš příběh.

Mě i mého manžela velice přitahuje vše tajemné a oba věříme v minulé životy. Mému muži se už před lety zdálo, že je šlechticem v období francouzské revoluce a že musí utéct ze země, aby neskončil pod gilotinou.

Prchal ve snu s příbuzným k belgickým hranicím, ale i když byli rychlí, vojáci je dohonili. Začali po nich nejprve střílet a poté je bít pažbami. Jeden z vojáků uhodil mého muže do ramene, až bolestí omdlel, čímž pro něj sen skončil.

Ráno však nemohl pohnout rukou a na rameni se objevila modřina v podobě jelita. Říkali jsme si, že to je zvláštní a rozhodli jsme se jet navštívit známé do Francie, abychom pátrali po minulosti.

Našel se na bojišti

Objeli jsme různé památky, které manžela neoslovily, až jsme dorazili do vesničky Vimy. Stojí tam památník na počest krvavé bitvy z období 1. světové války.

Je tam řada válečných hřbitovů a válečné pole se zákopy, kde bojovali proti sobě tváří v tvář Němci a Francouzi, Kanaďané, ale také Češi. Manžel tvrdil, že určité části bojiště poznává, jako by byl jedním z bojovníků této války.

Nejvíce ho zaujal skanzen v podzemí, kde jsou naaranžované figuríny vojáků a diaprojektory s válečnými záběry. Nemohla jsem ho odtrhnout, stále tvrdil, že je mu to strašně povědomé.

„Tady jsem musel být!“ Tvrdil, „Byl jsem tu dvakrát – za revoluce a pak znovu za války…“

Potkali jsme se v Indii

Stále jsem ale v jeho snech nebyla já. Až se to jednou stalo. Ve snu jsem byla mladá dívka s dlouhými černými vlasy\ a velkým znamením na čele. Vypadalo to, že jsem nějaká Indka z vysoké společnosti. Měla jsem dvě sestry, které se provdaly za prince.

I mě chtěli vdát. Strašně jsem plakala, že jiného nechci, než toho, který chodí okolo našeho paláce. V tom muži jsem poznala svého manžela. Byla jsem tak zoufalá, že jsem se probudila uplakaná a nemohla se z toho snu vzpamatovat.

Všechno jsem manželovi vylíčila a začali jsme uprostřed noci rozebírat, zda to byl některý z jeho dvou životů, do kterých pronikl, nebo nějaký třetí? Marně jsem se snažila vybavit, jaká doba to mohla být.

A také můj manžel ve snu nevypadal ani na francouzského šlechtice, ani na vojáka.

Hledali jsme pomoc

Naše zvědavost vzrostla. A tak jsme začali pátrat po někom, kdo by nás v průběhu regrese do minulých životů zavedl. Neměli jsme to ale dělat. To, co jsme se dozvěděli a co si připomněli, nám nepřineslo do naší duše a současného života nic dobrého.

Manžel se dozvěděl, že byl v minulém životě německým důstojníkem u Vimy, kde se zasloužil o mnoho vyhaslých životů. Za francouzské revoluci také nebyl svatouškem, opustil svou rodinu a zbaběle utíkal sám. A pak? Byl strážcem v nádherném paláci kdesi v Orientu.

Tam jsme se sice potkali, ale manželovi byla milejší tučná odměna mého bohatého otce, než naše láska. A tak jsme přišli o svůj klid. Šťastnou nevědomost vystřídal strach, jak manžela osud v tomto životě za to všechno potrestá.

Blanka (42), Liberec .