Dcera se zetěm nikdy nevěřili na duchy a nadpřirozené bytosti. Narodilo se jim ale dítě, které nadpřirozené bytosti přitahovalo. Přes malé médium se duchové zlomyslně mstili.
Dcera i její muž byli zarytí racionální lidé. Smáli se horoskopům, věštbám z karet, na minulé životy nevěřili, předtuchy neměli. A nejvíce ze všeho se posmívali duchům. Jakákoliv zmínka o nich v nich probouzela záchvaty smíchu.
Jejich ironické poznámky byly tak drsné, že jsem se bála. K těmto věcem jsem měla respekt, a říkala jsem si, že jestli duchové existují, tak se těm dvěma pomstí. A to se také stalo. Všechno začalo narozením Karolínky.
Dceři už v porodnici během kojení připadalo, že se jejich malé dcerce mění oči. Typicky modré oči novorozence světlaly do brčálově zeleného odstínu.
Obcházeli kolíbku
Po příjezdu domů slýchali v noci kroky, tichý šepot a cítili vánek, který proudil kdoví odkud. Bylo to tak intenzívní, že někdy rozsvítili, protože si mysleli, že po bytě běhají zloději. Jak čas plynul, vnučka se naučila sedět. A vše se zhoršovalo.
Hluk sílil, přesun věcí z místa na místo byl častější a nakonec se jedné noci ozvala z dětského pokoje rána. Dcera se zetěm vyskočili a běželi k dítěti. V pokoji je čekalo překvapení.
Jejich zlatovlasá princeznička stála v postýlce, tiše si broukala a malými prstíky drásala do zdi jakési obrazce. Když jí v tom chtěli zabránit, syčela… Kdo ví, co tím spustila, ale od té chvíle si už duchové nebrali servítky.
Začali být aktivní nejen v noci, ale i ve dne. Až je konečně ti dva nevěřící uviděli.
Odplazil se po stropě
V nazelenalém světle se na ně z kouta ložnice škodolibě smál zjizvený chlap. Když na něj zeť vyběhl, podivný muž vylezl jako pavouk ke stropu a přeběhl po něm do kuchyně, kde zmizel.
Dceru s manželem to vyděsilo natolik, že se rozhodli dům prodat a odstěhovat se jinam. S velkou nadějí se těšili, že bude řádění nadpřirozených bytostí konec. Ale nebyl. Hned druhý den jim dali duchové jednoznačně najevo, že se stěhovali taky.
Dcera byla doma sama a chtěla zkontrolovat Karolínku, jak po obědě spí. Naklonila se nad postýlku, a v tu chvíli se začala dusit. ,Upadla na podlahu a ztratila vědomí. Bylo veliké štěstí, že jsem v tu chvíli přišla a zavolala záchranku. Lékaři nic nezjistili – jen otisk prstů na jejím krku, jako by jí někdo škrtil.
Hledali jsme vymítače
Ti, kteří se léta vysmívali duchům, teď seděli u mě doma jako hromádka neštěstí. Bylo to zvláštní, ale v mém bytě byl klid. Vnučka spala bez potíží a žádné nadpřirozené jevy se nekonaly.
A tak tomu bylo i během úplňků, kdy aktivita duchů i náměsíčnost Karolínky kulminovala. Dcera pokřtila sebe, manžela i dítě. Jenže to nepomohlo. Nadpřirozené bytosti se tím rozběsnili a stali se ještě aktivnější. Jakou radu dát? Pomůže, když se odstěhují znovu?
Na jak dlouho, když je vnučka médium? Bude duchy přitahovat celý život. Inu, není radno se jim smát! A tak mám Karolínku doma často a vnučky si užívám. S duchy, kteří ji provázejí, mám jakousi zvláštní tichou dohodu nebo spíš pakt o vzájemné úctě a neútočení.
Ludmila (54), Jičínsko .