Nikdy jsem na UFO nevěřila. Ta noc se stala pro mě noční můrou a velkým otazníkem. Co byla ta světla, která sledovala naše auto a usadila se nám na zahradě?

Na ten den nikdy nezapomenu, bylo to 27. prosince 1994. Vracela jsem se se synem pozdě večer domů, bylo kolem půl dvanácté. Bydlíme kousek za Prahou, v malé vísce nedaleko Veltrus.

V místech, kde leží Vodochody (dálnice D5, po které jsme jeli, je míjí), nás začalo rušit silné světlo, které dopadalo do našeho auta zprava. Současně jsem si všimla, že protijedoucí auta zastavovala nebo zpomalovala.

Syn jízdu také zpomalil a požádal mě, abych stáhla okénko. Ke své hrůze jsem nad sebou spatřilo něco děsně velkého, co ozařovalo velmi silným světlem krajinu pod sebou.

Horší než za války

Do té doby jsem o zprávách o létajících talířích pochybovala, považovala jsem to za líčení lidí,. kteří na sebe chtějí upozornit. A teď jsem se dostala do situace, kdy jsem vlastním očím nevěřila.

Jako dítě jsem prožila válku v Mnichově a sotvakdy se mi podaří zapomenout na noci, kdy protiletadlové reflektory pročesávaly nebe a hledaly bzučící bombardéry. Byla to velmi silná světla.

Tyto světelné paprsky byly ale nesrovnatelně silnější, ostřejší a jasnější.

I když jsem dostala strach, přece jen mě uklidňovala přítomnost dalších aut na silnici, Znáte to, člověk není v nebezpečí sám, v duchu se utěšuje, že se mu nehoda vyhne na úkor někoho jiného.

Světlo si vybralo nás

Vyjeli jsme na most nad dálnicí nedaleko vesnice Zlosyň a zastavili, abychom si objekt mohli prohlédnout a zjistit, jestli jsme si ho s něčím zcela prostě vysvětlitelným nespletli. K naší hrůze neznámé těleso namířilo světlo přímo na nás.

Připadali jsme si velmi zranitelní a rychle pokračovali v cestě. Před Veltrusy odbočujeme na Mělník. Letící objekt začal nabírat stejný směr. Bylo to nepříjemné, ale stále jsme se ještě necítili být terčem, který mu padl do oka.

Strach zesílil, když jsme odbočili k vesnici Všestudy. Létající kolos nás sledoval i tady. Dojeli jsme domů, syn rychle odemkl vrata a vjel do dvora. Ani jsme nedali auto do garáže a běželi do domu. V první chvíli jsme se cítili bezpeční, ale ne dlouho.

Zkoumalo celou krajinu UFO se rozhodlo, že se seznámí s krajinou. Zůstalo stát nad naší zahradou a v intervalech po sedmnácti vteřinách osvětlovalo různá místa dvěma kratšími a jedním dlouhým paprskem. Světlo olizovalo vrcholky stromů a našeho domu.

Bylo to přízračné.

Daleko úděsnější ale byl fakt, že nás oba začala brnět hlava, ruce a nohy. Zhasli jsme všechna světla a jen si přáli, aby ta neznámá hrůza konečně odlétla někam jinam.

Deset minut po druhé hodině noční se objekt konečně vznesl k obloze a odletěl směrem na Vodochody. Příčinou odletu bylo nejspíš to, že vítr odvál mraky a nebe bylo najednou úplně čisté a nezvykle hluboké.

Za ty necelé tři hodiny se mi prohnala hlavou celá řada otázek. Mezi nimi i to, co si o nás asi bytosti z jiných světů myslí.

Vybavila jsem si totiž hlavně takové momenty v naší historii, jako byly honby kapitánů otrokářských lodí na obyvatele Afriky či druhou světovou válku.

Eva E (81). Praha.