Doufala jsem, že si syn vezme z otce odstrašující příklad. Opak byl pravdou. Stal se z něj stejný blázen, posedlý zdravou výživou jako je táta.

Já i můj manžel Pavel jsme vyrůstali na vesnici, tak jsem si myslela, že máme na většinu věcí stejný názor. I na jídlo. Vždyť ho doma i ve škole přece také krmili svíčkovou, knedlíkem a slepicí na smetaně! O bůčku ani nemluvě!

Nikdy jsme nepochopila, kde se v něm najednou vzala ta posedlost držet každé jaro půst a žvýkat stonky pampelišek na zdravá játra. Možná mi mělo být podezřelé i to, že byl na rozdíl ode mě zarytý nekuřák. Oháněl se tím, že hraje fotbal a musí stačit s dechem.

Když se nám narodily děti, tak jsem omezila cigarety i já. Chodila jsem jen občas kouřit za dům ke hnojišti, a pak se procházela chvíli po zahradě, abych netáhla kouř s sebou do domu.

Nesnesitelný!

Jak čas šel, stal se z manžela naprosto nesnesitelný chlap. Začal si úzkostlivě hlídat cholesterol, cukr, tlak, s lupou kontroloval na každém výrobku, co jsme koupili, jeho složení. Pak už to dělal i v obchodě, kde ho považovali za kontrolora.

Ke dvacátému výročí naší svatby mi koupil kuchařku Vaříme zdravě. Byla jsem tak šťastná, že alespoň v dceři mám oporu. Už jako malá stála vedle mě u plotny. Taková to byla pomocnice!

Válela těsto na knedlíky i na buchty s povidly, ochutnávala pečenou kachničku, a společně jsme se ládovaly čokoládou, kterou jsem měla v zásobě v šuplíku na chvíle, kdy mě můj muž zase vytočí. Zato syn Adam se v jídle s oblibou šťoural.

Čas plynul, dcera se mi vdala a odstěhovala za svým mužem daleko do západních Čech, kde vyvařuje celé rodině a všichni si náramně jídla, která jsem ji naučila vařit, pochvalují.

Co zase chroupe?

Adam je stále u nás. Už mu je šestatřicet let, ženit se očividně nehodlá a spokojeně si notuje se svým tatínkem v tom, co budou chroupat k snídani, obědu a večeři.

Už ani nevím, co je maso, protože vařím jen samou sóju a různé luštěniny. Vařit jen pro sebe mě nebaví. Tak ráda bych zase upekla husu se zelíčkem a dívala se, jak se jí moje děti a vnuci radostně ládují!

Táňa (68), Ostrava