Potkala jsem ji v mládí, ukryla jsem se tehdy před deštěm v malé kapličce, kde byla i ona. Mladá a krásná. Z ruky mi vyčetla osud.

Celý týden chumelilo a pak najednou vyšplhaly denní teploty nad nulu. Ten den bylo krásné, slunečné počasí, začala obleva. Byla jsem zrovna na cestě do sousední vsi k babičce. Před několika měsíci se ze mě stala studentka filozofie.

U babičky jsem nacházela onen příslovečný filozofický klid. Jela jsem k ní na kole po lesní cestě. Ale množství rozbředlého sněhu mi po chvíli znemožnilo pokračovat dál. Sesedla jsem a tlačila bicykl po cestě, která se pomalu měnila v tankodrom.

Asi v polovině cesty jsem se rozhodla, že si odpočinu. Boty jsem měla promočené a cítila na prstech na nohou mravenčení. K tomu všemu se zatáhlo a začalo drobně mrholit. Zatlačila jsem kolo ke kapličce.

Nejsem sama

Kdysi se na tomto místě zjevila údajně Panna Marie. Stalo se tak prý v polovině 18. století. Krátce poté tu lidé postavili dřevěnou kapličku, která byla v dalším století pozměněna na kamennou stavbu. Uvnitř stál malý oltář.

Byl krásný, šla jsem k němu blíž, abych si ho pořádně prohlédla. Po chvilce jsem zjistila, že nejsem v kapličce sama! V rohu místnosti se objevila postava. Patřila ženě, která byla oblečena do podivných šatů. Cikánka!

Snědá, krásná tvář byla korunována hlubokýma očima. Tvář lemovaly divoké kučeravé vlasy, které ani šátek nezkrotil. V uších se blýskaly velké náušnice. Na sobě rudě červené oblečení. Na nohou obuv, která byla promáčená, jako ta moje. Napadlo mě, že jí musela být taky zima.

Četla mi z ruky

„Budu ti hádat z ruky, chceš?“ zeptala se a má ruka se najednou ocitla v jejích. Bojácně jsem ucukla a vytrhla ruku ze sevření. „Neboj se, nebudu chtít zaplatit!“ Ruka se opět ocitla v jejích dlaních. Byly překvapivě teplé a na dotek příjemné.

Mou dlaň obrátila ke svému obličeji, na kterém se objevil zkoumavý výraz. Ve stejnou chvíli mi do dlaně kápla ledová kapka, která se uvolnila z čepice sněhu, sedícího na střeše kapličky. Sjela po čáře života až na kraj mé dlaně.

Cikánka se pousmála a řekla, že se ze mě stane doktorka, že se vdám až po třicítce a budu mít tři děti, dívky. I když budu chtít strašně, stejně jako můj manžel, chlapce.

Budu bydlet v krásném domku a podívám se do země, kde stojí osamělý kříž uprostřed trojúhelníků. Věštba byla u konce. Cikánka se znovu pousmála a vykročila ven z kapličky, po rozmáčené cestě směrem do lesa.

Sukně za ní vlála jako šáteček na rozloučenou čarovného mámení. Vyrazila jsem za babičkou. A život si plynul dál svým tempem.

Měla pravdu

Vystudovala jsem filozofii a udělala si z ní doktorát. Vdala jsem se až za svoji druhou velkou lásku, to mi bylo pětatřicet. Měli jsme krátce po sobě tři dívky, čtvrtý pokus o chlapce, jsme s manželem raději vzdali.

Koupili jsme si malý domek na konci městečka. A nedávno jsme byli všichni na dovolené v Egyptě. V zemi, kde žije jen málo lidí s vírou křesťanského kříže, obklopeného pyramidami, tedy trojúhelníkovými stavbami. Krásná cikánka měla ve všem pravdu.

Petra (59), Pardubice