Barvy, jimiž jsem se obklopovala, mi braly energii a ničily zdraví. Odvážná změna mě zbavila všech problémů.
Nebyla to černá ani bílá, jak by se mohlo zdát, já měla slabost pro tyrkysově modrou a žlutozelenou. Jakmile jsem tyto odstíny viděla, hned se mi zlepšila nálada. K nim jsem později přiřadila blankytně modrou a lila.
Obklopená těmito barvami jsem se cítila skvěle, svěže a mladě. Jenže člověk to může s určitou barvou přehnat, a ona mu začne pak naopak škodit, brát energii, podlamovat jeho vyrovnanost. Prvně jsem to zaregistrovala v pětadvaceti letech.
Tehdy jsem otěhotněla, s manželem jsme se těšili na miminko, a já na konci druhého měsíce potratila. Lékaři nechápali proč. A já už teprve ne, v našem rodě žádné problémy nikdy nebyly. Dlouho jsem se z toho nemohla vzpamatovat. Cítila jsem se podlomená nejen psychicky, ale hlavně zdravotně.
Nic nepomáhalo
Měla jsem hroznou zimnici a často jsem se nedokázala celé hodiny zahřát. Také mě pronásledovaly křeče, nepomáhalo nic, ani hořčík, ani masáže. Navíc mě lékaři začali strašit tím, že možná nebudu moct mít děti. Nevím, jak k tomu názoru došli, ale trvali na něm.
Bylo to strašné. Tak hrozné, že jsme s manželem začali uvažovat o adopci. V ten čas ale zasáhl osud. Byla jsem na návštěvě u rodičů, kam přijela i moje sestřenice Ilona z nedalekého města. Vyrůstaly jsme spolu a byly vždycky skvělé kamarádky.
Tu nenapadlo nic lepšího, než mě přemluvit, abych s ní jela na jogínský víkend kamsi do Lužických hor. „To ti udělá dobře,“ byla přesvědčená. Víkend byl opravdu balzám na nervy, přišla jsem na lepší myšlenky, a hlavně se tam potkala s celou řadou skvělých žen.
Tou nejúžasnější ovšem byla cvičitelka. O mých problémech nevěděla nic, Ilona se dušovala, že jí nic neprozradila, a druhý den, když jsme seděly v kruhu na zahradě, mi najednou povídá: „Holka, z tebe vyzařuje takový chlad, že se do mě dává zimnice!“
Studené barvy
To mě zaujalo. Začaly jsme na toto téma diskutovat a rozvíjet různé teorie, ze kterých cvičitelka usoudila, že mi škodí barvy, které nosím. Jsou prý vesměs studené, až na žlutou, ale ta v kombinaci s lila je prý vysloveně jedovatá. „Víš ty co?“ napadlo ji, „obleč si na sebe můj oranžový svetr!“
Skvělé rady
Ani nevím, jak se to stalo, že jsem v tom svetru během cvičení usnula, a zatímco ostatní ženy cvičily, já si spokojeně spala jako andílek. A taky jsem se podle toho po probuzení cítila. Už žádná zimnice ani křeče.
Ještě ten večer jsem dostala do vínku dobré rady, jak změnit šatník tak, aby mi energii dával, a nebral. Notná dávka červené barvy mě nabila energií a já se brzy cítila skvěle.
Když jsem otěhotněla, nasadila jsem podle doporučení cvičitelky růžovou, abych se prý naladila s dítětem na tu správnou vlnu. Od té doby si dávám velký pozor, abych to s nějakou barvou nepřehnala.
Renata (63), Znojmo
Tento článek mě přinutil k zamyšlení. Možná opravdu podceňujeme vliv, který na nás naše okolí má. Vyzkouším asi nějaké změny, třeba přinesou pozitiva i do mého života.
Barvy opravdu mají moc ovlivnit naši psychiku a energii. Je důležité být naladěn do správných tónů. Děkuji za cenné rady, určitě se nad tím zamyslím.
Kdo by řekl, že barvy můžou mít takový vliv! Možná bych to mohla zkusit změnit doma něco kolem sebe. Třeba mi to taky pomůže.
Je úžasné, jak barvy můžou ovlivnit naše zdraví a pohodu! Možná to zkusím i já, nějaké změny v bytečku by neuškodily. Děkuji za inspiraci!
Wow, to je zajímavý příběh! Nikdy bych neřekla, že barvy můžou mít takový vliv. Asi si taky zkontroluju šatník, co kdyby mi to pomohlo zlepšit náladu a zdraví.