Předpověď z víkendového pobytu se brzy vyplnila.

Na horoskopy jsem nikdy nevěřila. Po tom, co se mi stalo loni v srpnu, jsem ale trochu změnila názor a začala víc poslouchat, co mi kdo říká. Člověk asi musí udělat osobní zkušenost.

Jako by se mi dívala do duše

Bylo mi právě šedesát, když jsem se přihlásila na víkendový pobyt pro ženy „v nejlepších letech“. Jóga, relax, masáže, čaje, povídání. Normálně bych to považovala za ztrátu času, ale dostala jsem to od dcery jako dárek.

Hned první večer jsem se seznámila se ženou, která se věnovala astrologii. Byla mladší, tak kolem čtyřiceti, ale oči měla pronikavé, jako by se dívala do duše. Zeptala se mě na datum a hodinu narození.

Řekla mi, že jsem Beran s ascendetem ve Štíru a že mě čeká velký zlom. Vrátí se prý ke mně něco z minulosti, co bylo neuzavřenou kapitolou. Dívala jsem se na ni nevěřícně.

Chtěla jsem vědět víc, jestli mi třeba někdo nečekaně zazvoní u dveří. Prý mám spíš čekat dopis nebo telefon. Jedná se o člověka, který zmizel, a já jsem se s tím nikdy úplně nesmířila.

Čekalo mě překvapení

Byla jsem z té předpovědi celá nesvá. Dva týdny po návratu z toho víkendu mi přišel dopis, obyčejný, v modré obálce. Písmo jsem poznala hned, byl to Štěpán, můj první kluk. Neviděla jsem ho přes čtyřicet let. Tenkrát musel narychlo odjet.

V té době neexistoval internet nebo mobily, takže nebyla možnost ho nějak vyhledat. Nyní psal, že je zpátky v Česku a že na mě nikdy nezapomněl. Na půdě našel starou krabici s dopisy, včetně těch, co jsem mu kdysi psala já.

Prý ho to donutilo mě najít. Seděla jsem s tím dopisem v ruce a hlavou mi běžela vzpomínka na tu astroložku. Třeba to všechno byla jen náhoda a shoda okolností.

Od té doby si ale pravidelně čtu horoskopy a jsem vůči takovým věcem otevřenější. Se Štěpánem jsem se setkala u kávy a připadalo mi to naprosto přirozené i po těch čtyřiceti letech – jako když se člověk vrátí do svého mládí.

Martina Š. (62), Praha