Muž, který působil nejprve zajímavě, byl nakonec jen slaboch.

V manželství jsem to měla tak, že mi můj muž dopřával volnost pro mé koníčky. K těm hlavním patřil tanec.

Manžel mě coby netančící odmítal doprovázat na různé plesy, ale nevadilo mu, když jsem tam chodila sama s jedním naším společným známým. Ten se ale odstěhoval a já začala hledat nového tanečníka.

Nejprve to vypadalo nadějně

Dala jsem si inzerát, ale v úspěch jsem moc nedoufala. Ženy přes padesát, které nehledají vztah ani aférku, moc zájemců nemívají. Ozval se mi jeden muž. Jmenoval se Roman a pracoval jako právník.

Setkali jsme se a domluvili jsme se na tom, že vyzkoušíme na jednom reprezentačním plese, jak nám tanec půjde. Dopadlo to k oboustranné spokojenosti a já byla ráda, že jsem našla dobrého společníka.

Po jednom plese následoval v rámci sezóny další. Po několika akcích jsem v duchu děkovala osudu, že mě dal s Romanem dohromady. Pak ale přišel nečekaný zvrat.

Roman mi poslal textovou zprávu, že končí. Bylo mi to líto, tím spíš, že jsme měli jít na náročnější akci, kam už jsem koupila vstupenky. Roman se ozval den před tou akcí.

Cítila jsem křivdu

Protože mi můj tanečník ještě dlužil nějaké peníze z minulosti, nechtěla jsem to jen tak odbýt. Poslala jsem mu v tomto smyslu také textovou zprávu. Prožila jsem další šok, když mi zavolala Romanova žena.

Slovně mě napadala a obviňovala mě z toho, že se snažím rozvracet její manželství. Brala jsem to jako křivdu, protože Roman tvrdil, že jeho žena o všem ví. Změnila jsem na něho názor o sto osmdesát stupňů.

Ukázalo se, že je to jen slaboch. Všechny hezké vzpomínky na naše taneční setkávání vzaly za své. Po takové zkušenosti jsem na dlouhou dobu ztratila chuť chodit do společnosti.

Romanova manželka mi už naštěstí nevolala a já svého tanečníka už nikdy neviděla. Doufám, že až mě zase popadne chuť jít na taneční parket, najdu muže, který hraje fér a zbaběle se nevypaří při prvním problému.

Jana R. (54), Praha