Když nám dcera představila svého partnera, na jednu stranu jsme byli šťastní, na druhou stranu jsme měli trochu obavy. Andreas pocházel z Norska a byl o deset let starší než ona.

Byl dobře zajištěný a velmi milý a to jsme oceňovali, bohužel velkým problémem byla jazyková bariéra, kterou jsme mezi sebou měli. Víte, ono to člověka trápí, když si nemůže se svým budoucím zetěm nijak popovídat.

I když jsem dceru milovala nadevše, přece jen se vztahy začaly trochu ochlazovat, když jsme nemohli napřímo všichni komunikovat a všechno nám překládala.

Mrzí mě, že je neučí česky

Musela jsem se také smířit s tím, že se společně poté, co dcera dostudovala, přestěhovali do Norska.

Nebylo to sice tak bolestné, protože tady měli oba pracovní povinnosti a v podstatě sem létali co měsíc nebo dva na týden a to jsme se dost užili, ale přece jen už nebyla tak nablízku jak předtím.

Největší radost, ale i trápení ovšem přišly, když se dceři narodila dvojčátka, holčička Ava a chlapeček Ben. Byla jsem obrovsky šťastná, že jsem se stala babičkou a mám zdravá vnoučátka.

Jenže jak postupně rostla, nastal problém. Na děti totiž dcera s jejím manželem mluvili jen norsky a anglicky.

Mnohokrát jsem se ptala, proč na děti nemluví svým rodným jazykem, že je to přece obrovská škoda, když nebudou umět ani trochu česky, ale vždy jsem se jen dočkala odpovědi, že by měli akorát v hlavě zmatek a že stejně v Česku žít nebudou.

Chtěla bych si s nimi být bližší

Ohromně mě to bolí, protože když jsem se svými vnoučaty sama, už jsou sice velká, ale musíme používat chytrý překladač v telefonu, abychom se spolu vůbec domluvili. Vnučka i vnuk sice pár slov česky pochytili, ale ne tak, abychom si popovídali.

Většinou je to tak, že když jsme všichni pohromadě, dcera klasicky překládá, ale opravdu to není ono. Trápí mě to, protože mám všechna svá vnoučátka stejně ráda, stejně jako ta od syna, která žijí blízko ode mě.

Mezi mnou a vnoučaty, která žijí v Norsku, je ale stále bariéra. Také mě trápí, že i když mají maminku Češku, nebudou pořádně znát kulturu země, z které jejich matka pochází.

I tak jsem ale moc vděčná za dnešní technologie, které nám pomáhají se nějak dorozumět. Bez toho bych totiž byla od svých vnoučat úplně odříznutá. A to by mě zlomilo.

Jarmila O., 58 let, Písek