Sny se mi moc často nezdají, když ale přijdou, tak stojí za to! Na tenhle nikdy nezapomenu, svíce mého života v něm pomalu dohořívala.
Kráčel jsem úzkou chodbou do podzemí. V ruce jsem držel svíci. Její plamínek vzdoroval průvanu, který nad mojí hlavou načechrával jemné pavučiny. Vůbec jsem netušil, proč jsem se vydal do nitra objektu, který jsem neznal.
Byl jsem navíc bosý a na sobě jen pyžamo. Byla mi zima a ruka se svící se třásla. Chtěl jsem se zastavit a vrátit se. Jenomže nohy mě nesly dál a já byl jako magnet, který se blížil k druhému pólu magnetu, přitahován zvědavostí.
Na hřbet ruky mi chvílemi kápl horký vosk ze svíce. Obvod chodby se změnil do gotického oblouku.
Prastarý kmet
Svíce opět uronila horkou slzu vosku na hřbet mé ruky a já ji málem upustil. Chodba se rozšířila a na jejím konci se objevil rozsáhlý podzemní sál. Bylo v něm tolik světla, že jsem musel přimhouřit oči. Stál zde les vysokých svící, z nichž většina hořela.
Mezi nimi se vinula úzká cesta, kterou jsem kráčel udiven tím, kde jsem se ocitl. Zhruba uprostřed cesty mně uvítal podivný stařec. V ruce držel svíci, která nebyla ještě zažehnuta. A v obličeji měl výraz, jako by na moji návštěvu čekal.
Mluvil velmi pomalu a přendával si přitom velkou svíci z ruky do ruky. „Každá svíce znamená jeden lidský život. Když se člověk narodí, zapálí se, a pokud hoří, tak člověk žije. Když umře, plamen dohoří.“ – „A která je moje svíce?“ zeptal jsem se.
Troufalost
Stařec se beze slova otočil a vedl mě dál. „Tahle svíce je tvoje!“ řekl a já nasucho polkl. Hleděl jsem s rozšířenýma očima před sebe.
Nevím, kde se ve mně vzala ta troufalost přiskočit ke svíci, jejíž plamínek už pomalu dohoříval, a vyměnit ji za mnohem vyšší, hořící silným plamenem. Stařec i prostor s lesem zapálených svící se rozplynul před mýma očima a já jsem se probudil.
Na ruce, v místech, kam mi ve snu kapal horký vosk, jsem objevil zarudlý flek, vypadal jako spálenina. Jako by můj sen byl skutečný, a možná, že byl. V té době jsem se potýkal s vážnou nemocí, lékaři byli bezradní.
Od toho snu se ale začal můj zdravotní stav lepšit a já se uzdravil. Jako by skutečně vzplála nová svíce mého života.
Petr (58), Pardubice
Wow, ten sen je jak z hororu, ale má i krásnou myšlenku. Jakoby někdo nebo něco hlídalo naše životy i skrz sny. Fascinující!
Sny jsou někdy fakt zvláštní. Taky mám občas sny, co mi přijdou tak reálný, že nad nima přemýšlím celej den. Tenhle příběh mě úplně vtáhl, připomíná mi sílu, kterou sny někdy maj.