Jako malá jsem byla hýčkaný jedináček a jako dospělá jsem se to snažila rodičům oplácet. Při mé kariéře mi tak na vážné vztahy nezbýval čas.

A musím říct, že mi to vlastně ani tak nechybělo. Nechtěla jsem mít starosti s dětmi nebo s manželem jako mé kamarádky. Sem tam jsem si dopřála krátký milostný románek, takže jsem se cítila žádoucí.

Vše se změnilo až ve chvíli, kdy se objevil „on“. Rosťa byl první, koho jsem si pustila do života, což se záhy ukázalo být velkou chybou. Brzy jsem totiž přišla na to, že se můj milenec živí tím, že mámí ze starších žen peníze.

Vstříc novému životu

Když jsem konečně sundala růžové brýle, bylo mi jasné, že mi nezbylo téměř nic. Ano, měla jsem slušnou práci – to také bylo to jediné, co mi zůstalo. A také chalupa po babičce kdesi v horách.

Jednoho dne jsem si proto vyjednala se svým zaměstnavatelem, že budu pracovat z domova a do kanceláře v Praze dojíždět jen jednou za čtrnáct dnů, a vydala se do hor, vstříc novému životu v přírodě.

Uprostřed hlubokých lesů jsem konečně našla vnitřní rovnováhu a klid. Praha mi vůbec nechybí, stejně tak jako lidé, kteří neustále někam spěchají a každý den se za něčím honí.

Romana H., 49 let, Trutnov